Nová Paka - Osudům někdejší přádelny Gottlieba Schnabela, ale i dalších průmyslových staveb v Nové Pace byl věnován Den architektury, který se uskutečnil v areálu bývalé přádelny v Přibyslavské ulici o uplynulém víkendu. Architekti Lukáš Erban a Martin Doubek tam představili nejen výsledky svého pátrání po historii novopackých továren, ale účastníci setkání měli příležitost dozvědět se mnohé i o související architektuře napříč celým městem a také o tom, jak rozvoj průmyslu zásadně podnítil osídlení a výstavbu nových obytných čtvrtí.

"Počátek průmyslového textilnictví se na Novopacku datuje do 70. let 19. století na místě, kde dnes působí firma Lohmann & Rauscher. Pokud jde o Schnabelovu přádelnu, ta vznikla později na strategickém místě u železnice. Čtyřpodlažní budova se začala stavět v roce 1907 a už v první polovině roku 1908 se tam rozjela výroba," řekl Lukáš Erban. Plány pak překazila první světová válka a k obnovení výroby došlo opět v roce 1919. Znovu se stroje v přádelně zastavily ve válečném roce 1942, kdy závod přešel pod taktovku firmy Daimler-Benz.

V letech 1949 až 1957 byla přádelna stejně jako tkalcovna součástí textilního komplexu Nopaka. V roce 1958 přešla pod národní podnik Velveta Varnsdorf. Po privatizaci v roce 1994 a pozdějším rozdělení podniku sloužil areál v Přibyslavské ulici jako přádelna s tkalcovnou sametů. Výroba na úseku přádelny skončila roku 2017 a současný vlastník Actual spinning se nadále zabývá výrobou režných osnovních sametů, které se dále upravují v partnerské společnosti Velveta.

Rozvoj průmyslu v 19. a 20. století ale výrazně podnítil i urbanizaci měst. Nejinak tomu bylo v Nové Pace. Gottlieb Schnabel například nechal pro své zaměstnance postavit první bydlení na Vinohradech a dělnické kolonie vznikaly i na dalších místech.

Jak poukázal Martin Doubek, ještě v roce 1842 přes Novou Paku nevedla železnice a ve městě nebyl ani jeden průmyslový závod. Veškeré osídlení se tehdy soustředilo podél vodních toků. Tepna městského života pak vedla mezi klášterním chrámem a kaplí u hřbitova. "Mělo to náboženský význam a všechny důležité obchody nebo hospody ležely podle této osy," poukázal Doubek. Už v té době však měla Paka první dělnickou kolonii na Desateru.

Později se důležitou osou města staly dopravní cesty, kam patřila i železniční trať. "S rostoucím počtem továren narůstal i počet obyvatel. V předindustriální době žilo v Nové Pace kolem dvou tisíc lidí. V roce 1910 už měla skoro sedm tisíc obyvatel. To si vyžádalo i výstavbu nových obytných čtvrtí. Jednou z nejstarších je Staropacká ulice," uvedl Doubek. V novější době vznikla největší dělnická kolonie na Habeši nebo jiná na Husově kopci.

Celkově architekti představili kolem dvacítky továren a manufaktur, které za první republiky v Nové Pace fungovaly. (zan)