Jičín - Zebín jako kámen vyklepaný čertem z jeho pravého střevíce nebo jako písek vysypaný z holínky Krakonoše. Bájné pověsti o vzniku vrchu Zebín a pestrou folkloristickou tradici, která se váže právě k této dominantě jičínské kotliny, přiblížil v Jičíně posluchačům folklorista Pavel Kracík z Jičínské besedy. Předesílá, že zdaleka viditelná výrazná krajinná dominanta může být právem pokládána za magickou horu.

"Její nápadně symetricky kuželovitý tvar, jenž působí dojmem, jako by byla uměle navršena, zavdal zřejmě již v době baroka, nejpozději ale počátkem 19. století, podnět ke vzniku lidové pověsti, podle které Zebín vytvořil sám čert. Tato pověst byla mezi lidmi velmi dlouho a intenzivně tradována," říká badatel Pavel Kracík.

Zdůraznil, že vůbec nejstarší, alespoň prozatím nalezený, písemný záznam této pověsti pochází od G. H. Brandera, který látku beletristicky zpracoval a publikoval formou německy psaného textu otištěného v roce 1838 na stránkách pražského časopisu Panorama des Universums. "Záhy nato pořídil tehdy dvaadvacetiletý student Josef Václav Podlipský, budoucí český lékař, novinář, politik a manžel spisovatelky Sofie Podlipské, český překlad Branderova textu. Ten byl publikován ještě roku 1839 v časopise Květy," upřesnil badatel.

Nejstarší doložené vyprávění líčí, kterak se chudý chasník Václav ze vsi Zebín zamiloval do Mařenky Mouchové, dcery mlynáře z Hořeního mlýna v Železnici. Ten lásce dcery s chudým mládencem nepřál, ale Václav její ruku nakonec přece jen získal. Pomohlo mu nenadálé bohatství, které mu přičaroval sám čert. Jenže s ním pak o pět let později již dobře situovaný Václav, otec čtyř dětí, musel svést běžecký závod o svou existenci. Cílem závodu o Václavovu duši byl zebínský kostelík. Zatímco ďábel prý vybíhal z Vrchlabí, Václav vyrazil od kříže u soběrazské cesty. Když už se zdálo, že čert vyhraje, začal náhle kulhat, až se docela zastavil. Příčinou byl kamínek, který jej tlačil v pravém střevíci a který cestou někde nabral. A než kámen z boty vysypal a dal se znovu do běhu, Václav dorazil do cíle a jako první se dotkl dveří kostela a čerta porazil.

Na druhý den pak zebínští sedláci ráno cestou na pole s údivem spatřili, že na pahorku u rychtářova pole ční k nebi vysoká příkrá skála. "Z vděčnosti za svou záchranu a na památku zázračného vysvobození nechal Václav na vrcholu kopce vystavět kapličku, která tam stojí dodnes," přiblížil závěr pověsti Kracík, který posluchače seznámil i s jejími dalšími variantami. Ty se stávají cenným dokladem variability zdejší folklorní tradice.

"Přestože pověst o vzniku kopce Zebín náleží látkově do okruhu etiologických pověstí o čertových stavbách, v roce 1877 se náhle objevila nová varianta pověsti, v níž byla postava čerta nečekaně nahrazena Krakonošem. Stalo se tak přičiněním pedagoga, spisovatele a autora různých průvodců a popularizačních spisů Františka Vlastimila Kodyma, rodáka z nedalekého Novopacka," uvedl Kracík. V této verzi příběhu se jistý Václav utkal v běžeckém závodě o 100 dolarů, ale jeho soupeřem byl tentokrát Krakonoš a cílem vrch Veliš. Duch hor vybíhal ze Sněžky, Václav z věže na Kumburku. Napínavý závod vyhrál opět se štěstím mládenec, neboť Krakonoše zdržel nedaleko před cílem písek tlačící jej v botě - na místě, kde obsah holinky vysypal, stojí dodnes Zebín. "V témže roce publikoval Kodym pověst o Zebíně i ve své sbírce V dětském světě: Povídky, pověsti a pohádky, kde učinil jen drobnou změnu, když Krakonoš Václavovi namísto 100 dolarů daruje 50 dukátů. V této podobě byla pověst zařazena v roce 1893 do Kodymovy knížky Co babičky vypravovaly: Pověsti a pohádky. Přestože je v cestopisné črtě Na výletech pověst uvedena tvrzením, že si tak vypravuje lid, o autentickou folklorní tradici se v případě postavy Krakonoše vůbec nejedná. Naopak se lze oprávněně domnívat, že včlenění postavy Krakonoše do původní čertovské látky je čistě autorskou invencí samotného Františka Kodyma, kterého zřejmě inspiroval mimo jiné fakt, že čert během závodu vybíhá z Krkonoš," míní Kracík.

Jak podotýká, o popularitu příběhu, kterak Krakonoš vysypal z boty vrch Zebín, se pak zasloužilo i jeho zakomponování do školních učebnic, podle kterých se v českých zemích někdejší rakousko-uherské monarchie vyučovalo soustavně přes třicet let.

Texty inspirované pověstí o vzniku Zebína se vyskytují nejen v prozaickém, ale i v básnickém zpracování. Téma zaujalo například i básnířku a spisovatelku Irmu Geisslovou, která se jím nechala volně inspirovat při psaní jedné ze svých básnických skladeb.

Kromě lidových a autorských pověstí přiblížil Pavel Kracík posluchačům také řadu dnes již zapomenutých lokálních proroctví, z nichž většina má kořeny ve staročeských proroctvích varujících před zkázou Čechů nebo českého království. Také ona tak vykreslují Zebín jako místo s magickým charakterem. (jn)