Jičínsko - Čeští zelináři letos prožívají těžké období, více než kdykoliv v minulosti na ně dopadá krize v odbytu domácí produkce, způsobená především levnými dovozy z Polska, kterým pěstitelé nejsou schopni konkurovat. Ministerstvo zemědělství i agrární komora shodně potvrzují, že většina importovaného zelí, cibule či květáku se na tuzemském trhu prodává za ceny, které domácím producentům nepokryjí ani výrobní náklady. Pro řadu farmářů je tak výhodnější úrodu zaorat.

"Krize, která letos nastala, nemá obdoby," potvrzuje ředitel společnosti ZEAS Podhorní Újezd Jiří Tichý. Firma například z pětadvaceti hektarů zelí osmnáct hektarů zaorá. Problém s odbytem na ni doléhá i v případě květáku, na poli ho zůstane zhruba polovina z osmi hektarů.

"Po letošních zkušenostech omezíme příští rok plochy zeleniny zhruba na polovinu," poznamenal ředitel s tím, že ZEAS v důsledku levných dovozů utrpí ztráty ve výši několika milionů korun. "V tuto chvíli ani nevíme, kolik se nám podaří prodat naskladněného zelí, kapusty, celeru nebo brambor. Nevíme, jestli se prodá, nebo vyhodí. Hospodáři to sice trhá srdce, ovšem taková je situace. V podniku pracuji už dvacet let, ale něco takového nepamatuji a myslím, že ani nikdo ze starších kolegů," doplnil Tichý.

Na sklizeň části úrody rezignovalo také družstvo Podchlumí v Dobré Vodě, i když ne v takovém rozsahu. "Jednalo se jen o menší plochy, především hlávkového zelí a možná to odnese i část kapusty," uvedl Vratislav Jůn, prokurista dobrovodského podniku, který se specializuje na výrobu kysaného a skladovatelného zelí. A právě u této komodity je tlak ze strany levného dovozu z Polska v poslední době asi nejcitelnější.

"Na pultech obchodů se zelí prodává za ceny, které nám nekryjí ani výrobní náklady. Pokud je pravda, že se z Polska do Prahy dováží kilogram již vykysaného zelí za jednu korunu, tak ať si někdo udělá kalkulaci, jestli by to byl schopen za takovou cenu vyrobit. Takovým cenám nelze konkurovat, tohle nejsou rovné podmínky pro podnikání," zlobí se Jůn a dodává, že příští rok z těchto důvodů podnik produkci omezí. "Pokud se bude podobná situace opakovat i v budoucnu, není vyloučeno, že se se zelím úplně rozloučíme."

Že tuzemští pěstitelé nejsou schopni konkurovat přílivu levné zeleniny ze zahraničí, potvrzuje i ředitelka okresní agrární komory Hana Svatoňová. "Do České republiky se tlačí levná zelenina hlavně z Polska, což snižuje poptávku po domácích produktech. V řadě případů se tak pěstitelům z ekonomických důvodů nevyplatí úrodu ani sklízet," konstatuje. Podle ministerstva zemědělství je zelinářství v Česku na ústupu už delší dobu, během posledních několika let se plochy snížily na 16 tisíc hektarů, tedy zhruba na polovinu. Každoročně ubývá především počet drobných pěstitelů.

Například Agro Slatiny příští rok od pěstování zeleniny zcela upustí. "V minulosti se tady konzumní zelenina pěstovala na osmdesáti hektarech, loni na třiceti, letos na pětadvaceti a příští rok ji nebudeme dělat vůbec," prohlásil ekonom společnosti Agro Slatiny Zdeněk Kloz. "Produkujeme bílé a červené zelí, celer a další polní zeleninu. Problémy s odbytem máme i v případě brambor. Zatím jsme sice nezaorávali, ale ještě nemáme sklizené zelí asi na šesti hektarech. Vzhledem k situaci na trhu je pro nás zatím výhodnější ho nesklízet," říká Kloz, který ale zároveň podotýká, že pěstování zeleniny není pro podnik nosným programem.

Dlouhodobě špatná však podle zemědělců není jen situace ohledně zeleniny, ale i u dalších agrárních komodit, zejména živočišné výroby. Prohlubování krize dávají spolu s potravináři za vinu obchodním řetězcům, ovládajícím tuzemský trh, neboť ty podle nich nezohledňují růst cen surovin. Výsledkem je, že zpracovatelům masa či mléka hrozí odliv dodavatelů, neboť farmáři začínají v některých regionech prodávat své produkty za lepší ceny mlékárnám či masokombinátům v zahraniční. Řetězce se naopak brání tím, že mezi nimi panuje silný konkurenční boj o zákazníka, a jako další argument proti růstu cen zboží na pultech přidávají limitující kupní sílu spotřebitelů.

Řešením je podle rolníků vznik odbytových center, která sdružují více prvovýrobců. Podobné organizace mají sice lepší vyjednávající pozici vůči odběratelům, ale zatím prý nefungují. To byl také hlavní důvod, proč například ZEAS letos odmítl členství v odbytovém družstvu se zaměřením na zeleninu a v minulosti vystoupil i z družstva Agropork, obchodujícího s masem. Podle ředitele totiž pro firmu nemělo žádný přínos. "Nicméně jinou cestu než se organizovat do velkých a dobře fungujících odbytových družstev do budoucna nevidím," připouští Jiří Tichý. (jn)