Když jdete v Hořicích ulicí od Batalionu k autobusovému nádraží, procházíte ulicí Aloise Hlavatého. Jméno dostala po účastníkovi protifašistického i protikomunistického odboje, který se narodil 6. července 1906 v Miletíně, a letos tedy uplynulo sto let od jeho narození.

Alois Hlavatý byl v roce 1917 členem zakázaného válečného Sokola v Polšti u Miletína, kvůli čemuž ho vyloučili ze školy. Již za několik měsíců ho při vzniku Československa volali zpět, aby jim u památníku K. J. Erbena v Miletíně přednesl básně. Jako by mu tato vlastenecká událost předurčila jeho životní osudy.

Alois Hlavatý navštěvoval Obchodní akademii v Hořicích, kde v roce 1925 odmaturoval. V armádě se vypracoval na důstojníka a poté se věnoval civilnímu zaměstnání v oboru peněžnictví. Alois Hlavatý jako důstojník v záloze, vyškolený pro interní zpravodajskou službu, aktivně pracoval v odboji za 2. světové války. Jako účetní znalec a revident měl volný pohyb po Protektorátu, a tedy lepší přístup k informacím. Vedl odbojovou skupinu přímo v Novém Bydžově, kde se scházeli v knihkupectví pana Panochy.

V květnových dnech vydal Alois Hlavatý svou první knihu Květen 1945, která obsahovala tři emotivní básně spojené s okupací, a z části výtěžku financoval svoji jednotku v pohraničí, část věnoval na Masarykovo konto proti tuberkulóze.

V roce 1948 ho komunisté zatkli, neznámý člověk ho vyvedl ze zadržovací cely a do 24 hodin musel opustit svou zemi, nestihl se ani rozloučit s manželkou a synem. Pracoval v utečeneckých táborech Čechů a Slováků v Německu pro českou zpravodajskou službu, která se zformovala proti komunismu. Jak sám říkal, byli tam téměř ve stejném složení jako za odboje proti nacistům. Nikdo z nich ale nevěřil, že tady komunistická totalita vydrží déle než pár měsíců. Bohužel se zmýlili. Když se Alois Hlavatý vracel do Čech pro manželku a syna, byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu jako představitel jedné smyšlené hradecké skupiny odsouzen na doživotí, původní návrh zněl "trest smrti".

Nakonec byl 31. března 1950 odsouzen pro zločiny velezrady a vyzvědačství k trestu těžkého žaláře na doživotí, konfiskaci celého jmění, peněžitému trestu a ztrátě čestných občanských práv na deset let. Seděl na Pankráci, na Borech, na Mírově a na Slovensku v Ilavě a nejdéle v Leopoldově. Ve věznicích se přesvědčil, co všechno člověk dokáže, zapomene-li, že je člověkem. Aby nepropadl zoufalství a beznaději v nejkrizovějších chvílích svého života, uzavíral se do svých myšlenek, vzpomínek a představ, z nichž vznikaly verše, které mohly vyjít až na sklonku jeho života. Propuštěn byl z Leopoldova 23. září 1960 jako člověk plně invalidní, vážící jen 39 kg.

Přišel rok 1990, kdy byl A. Hlavatý rehabilitován a za léta strávená ve vězení mu byla vyplacena náhrada. Pro sebe si však z těchto peněz neponechal ani korunu - vězení i následnou perzekuci ze strany komunistů bral jako službu vlasti a nikdy se nepovažoval za oběť. Nejen proto všechno rozdal mezi Hořice a Miletín, svá nejmilejší města. Hořicům věnoval částku pro nemocnici a Miletínu zakoupil do věže tři nové zvony místo těch, které z věže sundali Němci za okupace. V září roku 1991 se stal Alois Hlavatý čestným občanem Hořic a v roce 1992 čestným občanem Miletína. V roce 1993 se přestěhoval z Prahy do Hořic. Za jeho pobytu v Hořicích bylo vydáno pět jeho knih: Z bláta do louže, Ozvěny domova, Pohádky z naší malé zahrádky, Šelmy na scéně 1939-48 a Osliáda, většina z nich za podpory města Hořice.

Aloise Hlavatého jsem poznal v roce 1996 v jeho 90 letech, kdy každý den vstával za ranního rozbřesku, zacvičil si a vyrážel na procházku směrem na Gothard. Nepotřeboval ani hůl, brýle na čtení používal výjimečně. Trpělivě si se mnou povídal o svém životě, a jak sám říkal, vznikly mezi námi rodinné vztahy. Alois Hlavatý mě seznámil s muklovskou rodinou pobočky Konfederace politických vězňů ČR v Nové Pace pod vedením Blanky Čílové. Již tehdy jsem začal dokumentovat jejich vzpomínky i současné aktivity a Alois Hlavatý mě vyzval ke spolupráci na vydávání svých knih. Kromě těch, které vyšly, jsme plánovali další, ale bohužel jeho čas se 4. července 2001 naplnil. Michal Kuchta