Brtev - Sládek, který se stará o vinohrad? Jen málokterý skalní pivař nebo milovník vína by si takové spojení uměl představit. V Brtvi je to ovšem skutečnost. V malebné vísce kousek od Bělohradu už druhým rokem roste na svahu pod lesem malá vinice, kterou založil František Jirásko. Většinu profesního života strávil u varny, ale svým bodrým zjevem a věčným úsměvem by mohl být klidně prototypem moravského či francouzského vinaře.

Bývalý podstarší novopackého pivovaru, který pár let ve funkci sládka dohlížel na výrobu zlatavého moku v minipivovaru ve Vrchlabí, dnes krok za krokem proniká do tajů vinohradnictví. Možná to zní jako paradox, ale František Jirásko se podobnými úvahami nezabývá. \"Pivovarnictví a vinařství jsou příbuzné obory, obojí je kvasná technologie,\" mávne s pobavením rukou, když zaslechne i sebemenší poznámku.

Zdejší vinice, která se v pěti řádcích o délce do padesáti metrů rozkládá na ploše kolem osmi set metrů čtverečních, leží na parcele, kterou rodina pana Jiráska přikoupila před třemi lety k přilehlé zahradě s malým domkem. Nápad vysadit u domu vinici se zrodil, jak jinak, u sklenky vína.

Začátky ale nebyly jednoduché. Pozemek původně připomínal rumiště a skládku, byl plný suti a nepořádku. Rodina s pomocí přátel plochu uklidila a na upravenou půdu pak nechala navézt černozem od Labe. Ta se smíchala s původní hlušinou a do ní bylo vysázeno na dvě stě sazenic révy vinné. Pro zdejší podloží a klima si vybrali dvě bílé odrůdy - Merzling a Rulandské šedé.

Sazenice pocházejí od známého mělnického rodinného vinařství, u jehož zrodu stál čtyřiaosmdesátiletý Vilém Kraus, jeden z nejuznávanějších odborníků u nás i v zahraničí, šlechtitel a dlouholetý vysokoškolský pedagog. A jak už to občas bývá, setkání s rodinou Krausů pomohla náhoda. \"Příležitostně navštěvujeme kamaráda Františka Kupsu, vinaře ve Velkých Žernosekách na Litoměřicku, který sazenice dojednal.\"

Při výběru nejvhodnějších odrůd vycházeli z několika kritérií, ale především z klimatických podmínek. \"V našem regionu není tolik slunce jako na jižní Moravě, proto jsme zvolili bílé. Myslím, že máme šanci dosáhnout určitého úspěchu, že víno bude pitelné. Neděláme si však naděje, že bude mít dostatečnou cukernatost, ale třeba některý rok bude natolik povedený, že cukr nebude nutné přidávat. A kdyby taková sezóna přišla jednou za deset let, budeme naprosto spokojeni,\" popisuje.

S tím, že vstup země do Evropské unie u nás znamenal stop výsadbě nových vinic, si tady starosti dělat nemuseli. \"Máme štěstí, aniž bychom to tušili. Na vinice do tisíce metrů čtverečních se žádné omezení nevztahuje. V těchto případech jde vlastně o zahrádkaření,\" říká Jirásko, který několik hodin v týdnu chodí coby externista přednášet potravinářskou technologii na střední odborné učiliště v Nové Pace.

Sklizeň, při které budou moci potěžkat nalévající se hrozny z první úrody vhodné ke zpracování, zde čekají teprve příští rok. Už dnes se ale všichni těší na první doušek vlastnoručně vyrobeného nápoje. \"Věřím, že sklizeň bude radostná práce a že na vinobraní se v rodině najde i dost pomocníků, protože na okopávání a na zaštipování jich tolik není,\" líčí s úsměvem.

Samotný proces zpracování prý zatím do detailu neřeší, aktuální je vypěstovat dostatečně odolné sazenice, které přežijí zimu. Poté přijdou na řadu i technické záležitosti: drcení bobulí, odzrňování, lisování a kvašení. \"Hlavní je udržet čistotu, to platí v každé kvasné a vůbec potravinářské výrobě, a to mi z pivovaru není cizí,\" podotýká.

Pro Františka Jiráska je malá vinice v první řadě radostným koníčkem. Zeleným rostlinkám, které postupně nabývají na síle, se věnuje s veškerou péčí. O komerční produkci vína a jeho lahvování neuvažuje.

\"Pokud člověk zůstane oběma nohama na zemi, mohli bychom v plné síle očekávat úrodu kolem dvou metráků hroznů. Z toho bychom mohli vylisovat tak na sto padesát litrů moštu, a když ve finále budeme mít třeba sto dvacet litrů vína, zaplať pánbůh.\" Taková produkce, která zůstane uchována v demižonech, by měla stačit pokrýt roční spotřebu rozvětvené rodiny.

\"I když chuťově a kvalitativně se zřejmě nikdy nebudeme moci srovnávat ani s opovrhovaným Sklepmistrem, ten pocit a radost, že je to naše víno, je pro nás rozhodující a všechno vyváží,\" svěřil se František Jirásko. (jn)