Mlázovice - Ucelený průřez dílem akademického sochaře a medailéra Jiřího Korce, který se počátkem devadesátých let minulého století trvale usadil v Mlázovicích, představuje od minulého týdne Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. Kurátorka výstavy a ředitelka galerie Miroslava Hlaváčková se tímto počinem snaží přiblížit tvorbu léta neprávem opomíjeného a dnes již nežijícího umělce veřejnosti.

I když jméno Jiřího Korce ('-2004) v kontextu českého výtvarného umění není všeobecně příliš známé, umělecký odkaz, který za sebou zanechal, se řadí k tomu nejlepšímu v tradici moderního českého sochařství. Na rozdíl od řady jiných generačních souputníků však Korec neměl dostatek příležitostí k umělecké konfrontaci, minulý režim nebyl jeho tvorbě ani životním postojům nakloněn.

Přesto si zejména v zahraničí získal renomé uznávaného autora, a to zásluhou medailí a plaket, jejichž křehké tvorbě se začal intenzivněji věnovat na začátku 70. let.

Díky retrospektivní přehlídce v Roudnici nad Labem mají návštěvníci nyní možnost do konce prosince zhlédnout 125 autorových děl, z toho více než polovinu představují jeho plastiky z let 1949 až 1988, jejichž častým námětem jsou ženské postavy, jejich torza či portréty.

Více o Jiřím Korcovi vypovídá i čerstvě vydaná obsáhlá monografie, jejíž autorkou je právě galeristka a kunsthistorička Miroslava Hlaváčková. Na stránkách této knihy, kterou vydala manželka sochaře Květoslava Korcová, s odkazem na pamětníky mimo jiné uvádí: \"...i oni o něm tvrdí, že byl neprůbojný, nenápadný, držel se vždy v pozadí a nestrhával na sebe pozornost. Mnozí si pamatují jeho skromnost, nesmělost, ostýchavost a uzavřenost. Nevyhledával hlučná místa a nepotřeboval být středem společnosti. Čerpal ze sebe, ze svého světa, který nikomu neotvíral, jen jej poodhaloval ve své tvorbě.\"

V Korcově figurativním díle vidí Hlaváčková výrazný příklon k humanizmu, tak jak jej ztělesňoval antický ideál i křesťanství, kde byla důstojnost člověka viditelně potvrzena.

\"Patří k sochařům, kteří pociťují závaznost odkazu minulých epoch, protože jsou přesvědčeni, že je v něm přítomný humanistický étos, tak jak se po Evropě rozšiřoval od antiky, byl uchováván ve středověkých klášterech, aby opět zazářil v renesanci a v následujících staletích.\" (jn)