Nová Paka - Zasněžené chaloupky ve stráni, padající sníh, chalupy známé z našeho okolí. To jsou motivy, které nacházíme na vánočních pohlednicích akademického malíře Jiřího Škopka. Dýchá z nich úžasná pohoda a do mnoha domácností přináší krásný předvánoční pozdrav.

Od příštího týdne se návrhům pohlednic Jiřího Škopka budou moci obdivovat návštěvníci novopackého muzea, kde bude malíř svá díla vystavovat spolu s betlémy současných betlémářů z Novopacka a okolí.

Lidé si vás spojují s Jaroměří, narodil jste se tam?

Pocházím z Velimi u Kolína, ze středního Polabí. Do Jaroměře, kde žiju již přes padesát let, jsem odešel za svou spolužačkou ze sklářské školy v Železném Brodě. Oba jsme zde studovali malbu a leptání skla.

Kde jste získal lásku k malování a tvorbě krásných věcí, měla na to vliv škola nebo rodiče?

Výtvarné nadání mám po předcích, ale ještě více mám potomků s tímto darem. Mají střední výtvarné školy a dcera Markéta i vysokou. Je sochařkou a keramičkou.

K umění jsem přivoněl v Železném Brodě. Následně jsem studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Co všechno zahrnuje vaše tvorba?

Moje tvorba je hodně rozkošatělá: kresby pro noviny, ilustrace, grafika volná i užitá, obrazy malované olejem, temperou i pastelem, práce pro architekturu z kovu, skla, keramiky. Znaky a prapory měst, ražené medaile, návrhy dřevěných hraček, pohlednice, vystřihovací betlémy, ... Stejně jsem asi na něco zapomněl.

A pak jsou tu krajinářské cykly: Krajina mládí Boženy Němcové, Obrazy z Náchodska, Řeka Úpa. Mým největším a nejznámějším dílem je symbolické vyjádření řeky Labe u jejího pramene v Krkonoších.

Jak jste se stal autorem "říčního pomníku" u pramene Labe?

Úkol byl prostý. Vytvořit dílo, které vyjádří řeku Labe. A přitom nenaruší krajinný ráz. Nebude čnít do výšky. Bude odolávat extrémnímu počasí i vandalům. Teď s odstupem čtyřiceti let lze říci, že se dílo podařilo.

Předáváte své zkušenosti dál? Máte žáky?

Žáků jsem měl a mám opravdu hodně. Několik roků jsem učil na Lidové škole umění v Jaroměři. Nejnadanější žáci vystudovali výtvarné střední i vysoké školy. Dnes jsou z nich akademičtí sochaři a malíři. Nejstarším je kolem padesáti let. V současné době učím výtvarnou výchovu na Střední škole řemeslné v Jaroměři, obor umělecký kovář a umělecký keramik.

Proč tak rád malujete české chalupy?

Ani nevím, proč mám tak rád české chalupy. Něco mne k nim přitahuje. Snad že jsou zhmotněním ducha prostého člověka. Ale to zní moc pateticky! Jako dítě jsem litoval, že jsem se v takové chalupě nenarodil. Ve Velimi byla jen jedna dřevěnka. Nachýlená, krytá došky. Bydlel v ní drobný zemědělec pan Josef Jíša. Však jsem ji několikrát kreslil, i pana Jíšu.

Jste autorem i několika betlémů. Kolik jste jich vydal?

Jako neumím vysvětlit svou lásku k chalupám a venkovským kostelíkům, neumím vysvětlit ani svůj zájem o betlémy. První papírový betlém s ústředním motivem Nového Města nad Metují jsem namaloval v roce 1968. Tiskem vyšel roku následujícího.

Pak nastala takzvaná normalizace a vypadalo to, že už nikdy žádný betlém vydán nebude. Leč dopadlo to jinak. Od roku 1990 jsem namaloval celkem šest vystřihovacích betlémů a chystám další. Letos souběžně vyšly dva, Peckovský a Železnobrodský.

Odkud čerpáte pohodu, která vychází z vašich pohledů?

Už dlouho vím, že lidé v mých pohledech nacházejí pohodu. "Hladí je po duši." Ale čím to je, to opravdu nevím. Snad jsou idealizací světa. V každém případě to není chtěné. Vyhlídnu si motiv a maluju ho, aniž myslím na to, jak na lidi bude působit. Jsem sobec, chci, aby se líbil především mně. Ne vždy se to ovšem podaří. B. Malá

Akademický malíř Jiří Škopek. FOTO: hvl