Přinášíme vám text, který pro týdeník Nové noviny napsal v roce 2017 Karel Čermák, badatel, sběratel pohlednic, mimo jiné autor mnoha zajímavých publikací a stolních kalendářů z Jičínska a Českého ráje. Reagoval tehdy na prosbu redakce, po pravdě vydavatele, aby něco o Václavu Čtvrtkovi napsal k padesátinám loupežníka Rumcajse, které toho roku byly v Jičíně hodně populární. Čekali jsme tehdy jen kratší článek, ale Karel Čermák se "úkolu" chopil po svém, velmi poctivě, a zpracoval zajímavou a poměrně rozsáhlou studii, která v novinách vyšla na závěr roku na pěti tiskových stranách jako "vánoční čtení". Délka, která byla vhodná pro noviny, ovšem není ideální pro čtení na webu, takže text bude rozdělený do osmi dílů, které postupně zveřejníme. (to)

VEČERNÍČKY VÁCLAVA ČTVRTKA Koncem 50. let minulého století, kdy jej postihly v rodině velmi smutné události, se Václav Cafourek, vdovec vychovávající dvanáctiletou dceru, známý pod uměleckým jménem Václav Čtvrtek, rozhodl k radikální změně svého zaběhnutého životního stylu. V Československém rozhlase, v němž byl zaměstnán od roku 1949, zastával v té době již dosti zodpovědnou funkci zástupce vedoucího v Hlavní redakci pro děti a mládež a nedalo by se říci, že by v něm byl nespokojen. Do rozhlasových programů mohl bez problémů zařazovat své příspěvky a kromě toho mu v nakladatelstvích občas přijali do tisku i nějakou dětskou knížku. Nepočítáme-li menší práce, ta, co mu vyšla v roce 1959, "Směr vesmír - start!", byla v pořadí již šestou. Ale Václav Čtvrtek v sobě zjevně cítil ještě větší dřímající potenciál, který chtěl využít. Jeho touhou bylo věnovat se své samostatné umělecké práci na plný úvazek. Jakýmsi předznamenáním životního rozhodnutí bylo nahrazení dosavadního jména občanského jménem uměleckým, jež používal od roku 1946. Okresní národní výbor Prahy 6 mu tuto změnu výměrem z 15. 6. 1959 povolil. (obr. 1) A za čtvrt roku poté, přesněji dne 28. 9., podal v Čs. rozhlase čtvrtletní výpověď. Přelomové období pak dovršil i změnou trvalého bydliště.

Od Nového roku 1960 se tedy Václav Čtvrtek ocitl na "volné noze". Málokdo by asi takovýto krok očekával od tohoto téměř již padesátiletého a v zásadě usedlého muže, jenž vyhlížel spíše jako úředník a také po řadu let skutečně úředníkem byl. Svobodné povolání u umělců tehdejší režim sice mlčky toleroval, riskantnost tohoto kroku si ale Čtvrtek jistě musel uvědomovat. Nebyl v té době ještě ani členem Svazu čs. spisovatelů. Jako dobrý vklad do budoucna kromě osobní skromnosti a nenáročnosti si mohl přičíst řadu profesních kontaktů, jež měl v různých redakcích časopisů, nakladatelstvích, a zejména v rozhlase, se kterým nadále intenzívně spolupracoval. Byl v té době v oboru dětské literatury již dosti známou osobností. Ne ovšem tak privilegovanou, aby mu redaktoři a dramaturgové přijali automaticky bez kritických připomínek každou práci, kterou jim přinesl. Zejména v nakladatelstvích narážel na limity; mohl počítat maximálně s jedním titulem za rok. V těchto prvních letech byly Čtvrtkovy příjmy malé, ale plynuly mu z více zdrojů. Svého rozhodnutí živit se samostatně nikdy nelitoval.

Pro jeho profesní vývoj bylo velmi důležitým přijetí do Svazu československých spisovatelů dne 25. 4. 1962. Sice zatím pouze za kandidáta, ale i v této tříleté čekatelské lhůtě mohl požívat výhod této prestižní organizace. Našim literátům byly tehdy poskytovány tvůrčí pobyty na zámku v Dobříši, jenž jim byl celý k dispozici. Václav Čtvrtek v této době bydlel v nepříliš vzhledném činžovním domě v pražských Vokovicích. Zcela jistě jej nemůžeme podezírat, že by si chtěl hrát na zámeckého pána, když začal bývalého luxusního šlechtického sídla Colloredo-Mannsfeldů rovněž využívat. Václav Čtvrtek byl v zásadě nepraktický člověk, jehož svazovaly a rozptylovaly starosti, které přináší běžný život. Na zámku v Dobříši, jenž mu zajišťoval veškerý servis, se jich zbavil a mohl se opravdu naplno věnovat své práci, kterou měl rád a jež mu přinášela uspokojení. Že této možnosti ke své realizaci dokonale využil, se mohli nejenom čtenáři a rozhlasoví posluchači, ale i televizní diváci již brzy přesvědčit. (obr. 2)

Václava Čtvrtka při psaní vždy nemálo ovlivňovalo a inspirovalo prostředí, v němž se pohyboval. Na začátku 60. let mohl z oken svého bytu sledovat, jak na dosud holé pláni vyrůstá typický produkt své doby - panelákové sídliště, do něhož se stěhovaly zejména mladé rodiny. Na svých procházkách pak pozoroval hry malých dětí a odnesl si odtud nejeden motiv či nápad, který pak uplatnil ve své tvorbě. Potvrzují to knížky, jež mu v tomto období vycházely. Vesměs byly určeny pro začínající čtenáře ve věku sedmi až deseti let.

Dobříšské prostředí ovšem nabízelo dojmy jiného druhu. Kroky ze zámku jej zřejmě nejčastěji zavedly do parků v jeho bezprostředním okolí. Ten francouzský jej příliš neinspiroval, ale hned za ním na něj navazoval park anglický lemovaný velkým rybníkem. Romantické prostředí podnítilo jeho bujnou fantazii a na mysli mu vytanuly představy imaginárních bytostí, jež do své tvorby dosud nezapojoval. Byl znám jako vypravěč dětských příběhů, v nichž vždy vystupují pouze reálné osoby a zvířátka, jež mají ovšem lidské vlastnosti. Děti je znaly buď z běžného života, anebo se s nimi mohly seznámit v zoologické zahradě. To se však nyní mělo změnit. Václav Čtvrtek pod dojmem zážitků z volné přírody připadl na myšlenku oživovat své příběhy nadpřirozenými bytostmi. Posunul tímto uvedenou hranici ještě o něco níže a začal psát i pro děti předškolního věku. Nejednalo se tedy ještě o čtenáře, ale to mu celkem nevadilo. V rozhlase se uplatnily jeho práce v nedělních pohádkách, vysílaných v odpoledních hodinách, a zejména v pořadu "Dobrou noc, děti!", krátkých vyprávěních populárního "Hajaji" každodenně krátce před 19. hod. Právě v tomto pořadu se naučil přímočarému, úspornému a přitom všem srozumitelnému vyjadřování.

Dominantní postavení rozhlasu dostávalo od 2. poloviny 50. let vážného konkurenta v podobě rychle se vzmáhajícího televizního vysílání. V 60. letech již svítila obrazovka téměř v každé domácnosti. Vysílací čas se stále rozšiřoval a bylo nezbytné vymýšlet další nové typy pořadů. Ty pro děti a mládež mezi nimi pochopitelně nemohly chybět. Snad na základě inspirace oblíbeným rozhlasovým pořadem nebo příklady ze zahraničí se Československá televize rozhodla od počátku roku 1965 uvádět zprvu pouze v neděli před Televizními novinami krátké animované pohádky se zastřešujícím názvem "Večerníček".

Již o rok předtím se pokoušela o podobný pořad s názvem "Stříbrné zrcátko", ale v červnu s koncem školního roku byl z vysílání stažen a po prázdninách nebyl obnoven. Vysílání pro děti se pak objevovalo nepravidelně v průběhu dne.

Druhý pokus o pravidelný dětský pořad se již povedl. Že však šlo o skutečnou nápodobu rozhlasového "Hajaji", napovídá fakt, že oba pořady byly vysílány téměř ve stejný čas a jejich trvání shodně zaplnilo zhruba sedm minut. Tím ovšem jejich podoba končila. Zatímco rozhlasovou pohádku jednoduše ve studiu přečetl vynikající Vlastimil Brodský, výroba "Večerníčku" byla nepoměrně složitější a pracnější a televize s ní dosud neměla zkušenosti. Pracovníci redakce vysílání pro děti a mládež, vědomi si těchto těžkostí, ze zadaného úkolu neměli žádnou radost, a tak dramaturgie byla svěřena nejmladšímu z nich Milanu Nápravníkovi. Jednalo se o podivuhodnou osobnost. V temných 50. letech psal surrealistické verše a byl též znám jako autor experimentálních textů. Po roce 1968 emigroval do Německa.

Pro výrobu těchto pořadů bylo v televizi založeno malé studio animovaného filmu. Zprvu se na každou neděli připravovala samostatná pohádka, což znamenalo výrobu loutek, rekvizit a scén "na jedno použití". To nebylo příliš praktické; výroba se tím značně prodražovala a zabírala mnoho času, termíny se jen s obtížemi dařilo plnit. Brzy se ukázalo, že ekonomičtější by bylo vyrábět pohádky vícedílné čili seriálové, v nichž by hlavní postavy, přecházející z jednoho dílu do druhého, prožívaly stále nové příhody. Jednalo se vlastně o obdobu seriálových pořadů pro dospělé, které si právě v této době začaly získávat stále větší popularitu.

Hlavní náplň práce dramaturga spočívala zejména v získávání a výběru vhodných námětů. Což o to, autorů schopných napsat jednotlivou pohádku pro děti bylo celkem dost. Avšak takového, kdo by z jednoho tematického okruhu dokázal vytvořit rozsáhlejší soubor kvalitních příběhů, bylo velmi obtížné nalézt. Takové schopnosti měl v této době z našich spisovatelů pro děti zřejmě pouze Václav Čtvrtek, disponující prakticky nevyčerpatelnou originalitou a nápaditostí své představivosti. Prokázal ji již od počátku své tvorby krátce po druhé světové válce a opakovaně i v rozhlasových pořadech. V televizi o jeho schopnostech dobře věděli a nepřekvapuje, že se jej pokusili získat i pro sebe. S tímto úmyslem byla za ním vyslána někdy v roce 1964 scenáristka Anna Jurásková. Čtvrtek by se snad v zásadě spolupráci s televizí nevyhýbal, avšak o napsání seriálu zprvu nechtěl ani slyšet. Televize měla zájem o dodávání až třináctidílných pokračování a to přece již bylo dost i na tak erudovaného autora. Dílčí televizní programy totiž byly připravovány vždy na čtvrtletí a jeden takový seriál by právě toto období pokryl. Čtvrtkovi bylo jasné, že připoutáním se k televizi by musel podstatně omezit svou ostatní tvorbu. Se svým dosavadním autorským postavením byl spokojen, o větší popularitu zjevně nestál. Ba vlastně ani netušil, jakou by mu mohla přinést, žádných podobných příkladů z minulosti nebylo. Hlavním důvodem jeho odmítnutí byla ale nechuť více se zapojit do výroby těchto pořadů. S tím dosud neměl žádné zkušenosti a zřejmě ho to nelákalo. Psaní pohádek se věnoval již téměř dvacet let, to byla jeho parketa. Avšak podílet se na přípravě scénářů, ba dokonce technické proveditelnosti při natáčení, o němž nevěděl prakticky nic, ho od této spolupráce odrazovalo. V televizi ale o něj měli eminentní zájem, a proto se k němu paní Jurásková vypravila ještě jednou. Tentokrát si počínala taktičtěji a souhlasila s tím, že bude pouze psát náměty pohádek a o další se již nebude muset starat. V rozhovoru dále pokračovala a udeřila na tenkou strunu, když se zeptala, zda by jej netěšilo, kdyby viděl ve filmu oživené postavičky, které si vymyslel. Václav Čtvrtek nebyl ješitný člověk, avšak popravdě, koho by něco takového netěšilo? Napodruhé tedy na nabídku kývl ke štěstí televize i všech jeho potomních vděčných diváků. Karel Čermák

(pokračovat na 2. díl)

Obr. 1: Bezprostředně po povolení nového občanského jména o tom pečlivý Václav Čtvrtek neopomenul informovat svého zaměstnavatele. Důvod tohoto kroku spočíval zřejmě v domnění, že jeho rodné jméno se pro spisovatele moc nehodí.

Obr. 2: Pohled z nádvoří dobříšského zámku na hlavní vstup, jenž je zdůrazněn patrovým převýšením. Právě v nejvyšším podlaží tohoto traktu se nacházela Čtvrtkova komnata, v níž napsal většinu pohádek televizních seriálů, včetně toho o Rumcajsovi. Její okna ale nesměřovala do nádvoří, nýbrž opačným směrem za město k vrchu Vargač, na němž kdysi stával hrad.

Přehled všech dílů

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 1. díl (vyšlo 9. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 2. díl (vyšlo 13. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 3. díl (vyšlo 22. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 4. díl (vyšlo 3. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 5. díl (vyšlo 14. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 6. díl (vyšlo 26. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 7. díl (vyšlo 28. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 8. díl (vyšlo 31. 5. 2021)

Foto: archiv Karla Čermáka