Vzhledem k jejich značnému počtu, kdy Čtvrtek v posledních letech života psal jednu pohádku za druhou, aby uspokojil velkou poptávku po nich, v některých případech použil již vymyšleného jména do dalšího televizního seriálu nebo knížky. Mohlo se i stát, že mu vhodné jméno v danou chvíli "nepřiskočilo", a pomohl si tedy jménem jiným, již jinde jím použitým. Tento přesun čili transfer proběhl většinou tak, že i tato druhá postava byla nadána stejnými povahovými vlastnostmi, a tedy i v novém příběhu zastávala stejné postavení jako v předchozím (odborně řečeno - jednalo se o metastatický transfer). V několika případech ale Čtvrtek takto převzatou postavu v dalším příběhu trochu upravil, aby mu lépe do nového příběhu zapadla (jednalo se tedy o metamorfní transfer). Tato metamorfóza se týkala buď poněkud pozměněného jména, proměny povahových vlastností nebo nového sociálního zařazení dotyčné osoby. Stalo se i několikrát, že při přesunu Čtvrtek této nové figuře přisoudil v hierarchii účinkujících jinou roli, obvykle vyšší (došlo tedy k poziční transfiguraci). Jinými slovy řečeno, z postavy periferní učinil postavu hlavní. Dlužno dodat, že si Čtvrtek, vzhledem k velkému objemu své práce, někdy ani neuvědomil, že se mu postava v průběhu psaní poněkud mění. Bylo potom na redaktorech, aby tyto drobné nesrovnalosti při četbě textů evidovali a pak požádali spisovatele o jejich nápravu. Šlo někdy až o mravenčí práci, jak později vzpomínala redaktorka Albatrosu Milada Matějovicová. Musela si pořídit lístkovou kartotéku jednotlivých postav s jejich charakteristikami a s jejich pomocí jeho texty kontrolovala.

Pro snazší pochopení ale i větší názornost nám místo dlouhého teoretizování bude stačit, když si zopakujeme celkem známý fakt, že Václav Čtvrtek volil jména svých postav podle toho, jaké sympatie měly v čtenáři či divákovi vzbuzovat. Formát jeho pohádek byl nevelký, děj plynul svižně kupředu a on potřeboval, aby se druhá strana co nejdříve zorientovala, které postavě má fandit a které přát porážku. V příbězích tedy obvykle figurují dvě hlavní postavy - sympatická a nesympatická. Když tedy se například v jedné pohádce potýkal vodník Česílko se svým kolegou vodníkem Halamou, i dětský divák, aniž by musel znát jiné díly tohoto televizního seriálu, se již z libozvučnosti těchto jmen dovtípil, že první z nich je dobrák a se druhým budou potíže.

Ale jak je to s osobami v seriálu "O loupežníku Rumcajsovi"? Se zařazením Manky a Cipíska neměli děti ani jazykovědci žádné potíže - jedná se jednoznačně o prvoplánově sympatická jména zcela ve shodě s jejich jednáním a postavením v pohádkách. S výkladem a se zařazením jména hlavního hrdiny se ale u těchto odborníků nesetkáváme, je kolem něho nápadné ticho. Důvod je zřejmý. Jméno Rumcajs je totiž problematické.

Znalci českého jazyka se do jeho výkladu nepouštěli zejména z toho důvodu, že jim nebyl znám transfer čili přesun epizodní postavy loupežníka Rumcajse z jedné pohádky "O vodníku Česílkovi" do pozice hlavního hrdiny seriálu "O loupežníku Rumsajsovi". Patrně se jedná o jediný případ ve Čtvrtkově tvorbě, kdy z nesympatické postavy učinil postavu sympatickou, aniž by pozměnil její jméno. Odborně řečeno - došlo tedy v tomto případě k poziční transfiguraci a metamorfnímu transferu zároveň. Pohádka o nesympatickém Rumcajsovi "Jak vodník Česílko pustil z hrnce loupežníka" byla otištěna, jak jsme již uvedli, pouze jednou v časopise Květy před 50 lety a dávno upadla v zapomnění. S jejím nalezením se ale do objasnění výkladu jména slavného loupežníka pustit můžeme, neboť dostáváme k dispozici zřetelné nasměrování.

Jestliže tedy Václav Čtvrtek zprvu vytvořil podobu Rumcajse jako opravdu velmi nesympatického loupežníka, musel jeho negativní vlastnosti zohlednit i při výběru jeho jména. Slovo "Rumcajs" je evidentně složené ze dvou základů - "rum" a "cajs". Na tyto části bychom toto slovo rozložili v případě, kdybychom ho potřebovali rozdělit na konci řádku. Význam první části nepotřebuje komentáře, každý jej zná. Loupežníka si představujeme jako člověka drsných a hrubých způsobů, k němuž konzumace alkoholu někde v krčmě při kartách nepochybně patří. K výkladu druhého základu slova si vezměme na pomoc slovníky nespisovné češtiny. Nalezneme v nich slova "čajznout" či příbuzné "čmajznout". Oba slangové výrazy se užívají ve významu ukrást či odcizit. Jejich původ není jasný. Slovník nabízí vysvětlení, že by snad mohly vycházet ze slova "(roz)čísnout". Nápadně se k našemu nesympatickému loupežníku hodí. V této Čtvrtkově pohádce totiž Rumcajs opravdu nedělal nic jiného. Kradl jako straka. Ukradl běláska z povětří, Andulčiny střevíčky, Česílkovu oprať na jezdeckého sumce, hrnec kameňák, v němž dosud přebýval, rybku plotici, cejny, kapry, vítr, měsíc z oblohy, rosu z trávy a nakonec i své kalhoty. Václav Čtvrtek se svou bohatou slovní zásobou nepochybně uvedené výrazy znal. Stejně tak jako slovo "rumajzl", které rovněž uvedené slovníky zaznamenávají ve smyslu "malý rum". I ono má ke jménu Rumcajs velmi blízko. Je tedy velmi pravděpodobné, že při potřebě vymyslet jméno pro zlodějského loupežníka "přiskočily" spisovateli na pomoc tyto asociace a ať už vědomě, nebo nevědomky mu při zrodu jména Rumcajs pomohly.

Zbývá ještě se zamyslet nad tím, co přivedlo Václava Čtvrtka, jenž v předchozím seriálu nechal loupežníka Rumcajse sedět na pařezu, aby tam dodnes meditoval, že nedlouho poté svůj úmysl změnil, zase jej zvedl, přesunul do seriálu následujícího a proměnil ho nečekaně a bez vysvětlení v postavu hlavní a veskrze kladnou. Vysvětlení může být několik. Je možné, že tentokrát nedostal žádný vhodný nápad na nové jméno, a tak tedy použil to již vymyšlené, které měl dosud v živé paměti. Vymýšlením jmen se nikdy nezdržoval, natož aby si je předem promýšlel. Prostě psal a jméno postavy mu vždycky "přiskočilo", jak říkával. Možná se mu nezdálo, že by prvoplánově vyznívalo tak negativně, aby ho nešlo použít i pro účely opačné. V žádném případě však nemohl předpokládat, jaký poprask se kolem postavy Rumcajse strhne. Z jeho pohledu psal pouze další pohádkový příběh, jakých měl na svém kontě již celou řadu, aniž by vzbudily nějaký mimořádný ohlas. Kdyby to byl věděl nebo alespoň tušil, jistě by nové postavě dal jméno jiné. Zjevně mu nepřipadlo důležité zabývat se myšlenkou, že by diváci mohli být tímto obratem loupežníkových povah zaskočeni.

Lze tedy říci, že tuto situaci Václav Čtvrtek poněkud podcenil. Naznačuje tomu i skutečnost, že se později několika svými vyjádřeními pokusil svést pozornost od negativních asociací, které by toto jméno mohlo vyvolávat, jiným pozitivnějším směrem. Vymínil si, aby na první stránce scénáře prvního dílu byla uvedena tato jeho věta: "Prosím důsledně vyslovovat Rumcajse, Rumcajsovi, Rumcajsi a ne Rumcajz, Rumcajzovi, Rumcajzi." (obr. 8) Cítíme v tom zřetelně jeho záměr, aby se vyznění jména odklonilo od onoho nepříjemného slova "čajznout". Karel Höger, známý svou dokonalou prací s jazykem, mu toto přání splnil a stanovil tak úzus, který od té doby používáme my všichni. V roce 1973 se v jednom rozhovoru Václav Čtvrtek pokusil o sice osobitý, nicméně krkolomný výklad, jak údajně k tomuto slovu přišel. Jméno rozdělil na část "Rumc-" vyjadřující prý loupežnický nápor a "-ajs" ukazující na loupežníkovu dobrotu. Odborníci by jej asi za takovýto slovní rozbor příliš nepochválili, ale oceňme alespoň jeho snahu tuto ojedinělou, v jiných jeho vlastních jménech se nevyskytující nelogičnost napravit. Nejvíce ho asi trápila existence "RUMcajs klubu", jenž nedlouho po odvysílání seriálu vznikl a jehož členové patrně jako jedni z prvních odhalili slabiny jím vymyšleného jména. Veřejně se od nich distancoval, neboť se s jejich idejemi neztotožňoval.

Nějaké výčitky Václav Čtvrtek mít mohl, ale nebylo tak zle. Zjevně mu nikdo nějaké pochybení nevyčítal. Případné negativní asociace byly mnohonásobně přehlušeny počínáním tohoto loupežníka, jenž působil veskrze sympaticky. A tak tomu přece bývá: Máme-li někoho rádi, nevadí nám, že jeho jméno nezní nejpřívětivěji. Existuje-li tedy třeba nějaký pan Halama, jenž je znám svým zlatým srdcem, má to u lidí dobré i s tím svým jménem. A tak je to i s naším Rumcajsem. Při vyslovení jeho jména se každému okamžitě vybaví ta milá postavička vymyšlená Václavem Čtvrtkem a výtvarně ztvárněná Radkem Pilařem a nikdo si tento dojem nekazí spekulací nad libozvučností jejího jména.

VÝTVARNÁ ZTVÁRNĚNÍ LOUPEŽNÍKA RUMCAJSE Možnost vytvořit podobu loupežníka Rumcajse dostali nezávisle na sobě celkem čtyři výtvarníci. S žádným z nich se s největší pravděpodobností Václav Čtvrtek předem nesetkal, aby si s nimi probral, jak by jeho postava měla dle jeho představy asi vypadat. Práce byla výtvarníkům zadána jako zakázka institucemi, ve kterých pracovali nebo se kterými spolupracovali. Potkání se s Rumcajsem tedy pro ně bylo víceméně otázkou náhody. Jistým návodem pro ně sice mohl být jeho popis v pohádkách autorem zaznamenaným, avšak nikdo z nich se ho striktně nedržel. Považovali by to asi za omezení svobody své umělecké tvorby. Autoři, kteří jej zpodobnili na stránkách časopisů, se spokojili s pouhým schematickým náznakem jeho poprsí, nebo dokonce jen portrétu. Jejich televizní kolegové ovšem museli navrhnout postavu celou.

V pohádce "Jak vodník Česílko pustil z hrnce loupežníka" měl nesympatický Rumcajs vypadat dle Čtvrtka takto: "Má černé fousy, klobouk s dírou, koženou kacabajku dopůl lýtek a usmolené kalhoty na jedné kšandě." V tomto případě máme k dispozici jednu kresbu z časopisu Květy od Miloslava Troupa a televizní reliéfní postavu navrženou Josefem Lamkou. (obr. 9)

Svou představu tentokrát sympatického loupežníka vyjádřil Čtvrtek hned v prvním dílu seriálu "Jak se švec Rumcajs stal loupežníkem", ale tento popis na první pohled ani nevypadá, že bychom této postavě měli přát. Je jen o trochu příznivější než ten první: "Bradu má obrostlou hustými vousy, ve vousech mu hnízdí roj lesních včel. Na hlavě klobouk z bukové kůry. Kazajku má Rumcajs splátovanou z kousíčků červené kordofánské kůže. Kalhoty jsou samá díra, opasek je sotva drží, a za opaskem pistol jako kornout. Jen botičky má jedna radost." Také tuto postavu nejprve ztvárnil ve stejném časopise Miloslav Troup. Tato ilustrace z 16. 4. 1966 byla vůbec první kladnou Rumcajsovou podobou. O půl roku později se dostalo této možnosti Olze Pavalové v dětském časopise Mateřídouška. (obr. 10)

Všechny tyto postavy jsou načrtnuté pouze schematicky a měli bychom asi problémy s jejich roztříděním na sympatické a nesympatické. Kvalitu těchto výtvarných projevů nehodnoťme. Uveďme si jen, že po zrodu verze Radka Pilaře se již žádná jiná alternativa vzezření loupežníka Rumcajse neobjevila. Byl stvořen kánon, který všichni respektovali. (obr. 11) Karel Čermák

(pokračovat na 6. díl)

Obr. 8: Václav Čtvrtek do výroby animovaných filmů podle svých námětů nijak nezasahoval. Spoléhal se plně na profesionalitu tvůrčích kolektivů. Patrně jedinou výjimku představuje tento jeho požadavek na výslovnost jména protagonisty seriálu.

Obr. 9: Podoba nesympatického Rumcajse v podání Miloslava Troupa a kresebný přepis dle televizní reliéfní loutky Josefa Lamky ze seriálu o Česílkovi.

Obr. 10: Miloslav Troup se prezentoval v časopise i portrétem sympatického Rumcajse a o něco později se o totéž pokusila Olga Pavalová.

Obr. 11: Vítězného Rumcajse Radka Pilaře netřeba představovat.

Přehled všech dílů

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 1. díl (vyšlo 9. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 2. díl (vyšlo 13. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 3. díl (vyšlo 22. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 4. díl (vyšlo 3. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 5. díl (vyšlo 14. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 6. díl (vyšlo 26. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 7. díl (vyšlo 28. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 8. díl (vyšlo 31. 5. 2021)

Foto: archiv Karla Čermáka