V televizi dodání hotového díla netrpělivě očekávali. Z Večerníčku se totiž záhy stal velmi oblíbený pořad. Byl vítaným nejenom dětmi, ale i jejich rodiči. Televize jim tak ulehčila ukládání dětí do postýlek, nemuseli tedy již pohádky předčítat oni a navíc se i nejednou sami rádi se svými potomky na pořad dívali. Zatím tedy ale pouze v neděli. Televize měla od počátku velkou výhodu v okamžité odezvě svých pořadů, tedy ve zpětné vazbě. Do jejího tehdejšího sídla v Jindřišské ulici chodila spousta dopisů, v nichž diváci vyjadřovali svou spokojenost či naopak připomínky k jednotlivým programům. Řada z nich se týkala těch pro děti a mládež a jejich počet byl shledáván nedostatečným. "Maminko, prodej tu televizi a kup nějakou, kde je víc pohádek," svěřila se s požadavkem své čtyřleté dcery paní Hana Dudková z Litoměřic. Televize se snažila vyhovět a od září roku 1966 se Večerníček na obrazovkách objevoval kromě neděle i ve čtvrtek a od roku 1967 již třikrát týdně.

Potřeba seriálového pořadu se v tomto roce tedy stala již opravdu velmi akutní. Jako první se představil loutkový film Karafiátových "Broučků", jehož osm dílů se vysílalo v týdenních intervalech v průběhu dubna a května. Divácký ohlas na něj byl dle očekávání velmi příznivý. Tato pohádková knížka byla široce známá z mnoha různých vydání a její kvalitu snad ani při natáčení nešlo zkazit. "Broučci" tedy seriály Václava Čtvrtka předběhli, přesto ale mu významné prvenství musíme přičíst. Stal se jejich prvním žijícím, tedy současným autorem, jeho práce byly psány speciálně pro televizi a nebylo ještě tak zcela jasné, jak budou divácky přijaty. V tomto ohledu se vskutku jednalo o průkopnický počin. Mezitím, než první seriály byly natočeny, napsal a odevzdal další dva - na podzim 1966 pokračoval v příbězích "O vepříku a kůzleti" a na jaře 1967 "Pohádky z mechu a kapradí". Toto psaní pohádek na pokračování tak pro něj tehdy již představovalo v podstatě rutinní záležitost.

Zatímco se vodník Česílko v branické sokolovně ještě stále potýkal se svými protivníky, podobně akční Rumcajs byl již na podzim tohoto roku 1967 připraven se představit divákům. Bylo načase, protože někteří již v poslední době vyjadřovali s kvalitou Večerníčku jistou nespokojenost. Paní M. Matěnová z Červeného Kostelce si těsně před jeho uvedením postěžovala, že "...i když jsou pohádky čteny melodickým hlasem některého národního umělce, střídají se na obrazovce pouze obrázky mrtvé a neživé a děti to nebaví". Když tedy v neděli 5. listopadu v 18:40 hod. po známé znělce Večerníčku byl odvysílán první díl "Jak se stal švec Rumcajs loupežníkem", v němž zhuštěný děj spolehlivě zahnal diváckou nudu, paní Matěnová nepochybně ocenila nejen hlas oblíbeného národního umělce, ale i to, co na obrazovce spatřila. (obr. 5)

A což teprve občané všech věkových kategorií v Jičíně, když ve stylizovaných, ale zřetelně čitelných kreslených dekoracích zcela jasně rozpoznávali známé dominanty města, v čemž je záhy utvrdil i komentář vypravěče. Nikdo ve městě tehdy předem neměl nejmenšího tušení, jaké překvapení je pro ně uchystáno. Čtvrtkův pobyt v Jičíně před půl stoletím byl dávno zapomenut, stejně tak jako jeho první pohádkové pokusy, zasazené do tohoto prostředí. A ani nikdo si zprvu neuvědomil, jak zásadní význam bude tento Čtvrtkův počin pro město mít.

Neuvědomil si to ostatně ani autor sám. Stěží mohl předvídat, jaký ohlas tento pohádkový seriál vyvolá. Nic podobného či srovnatelného se totiž dosud žádnému pořadu z Večerníčku nepřihodilo. Potvrzuje to skutečnost, že Václav Čtvrtek vlastně napsal těchto třináct požadovaných pohádek a tím považoval úkol za splněný. Nepředpokládal, že by se k němu ještě někdy měl vrátit. Seriál totiž tvoří svou hlavní ideou uzavřený celek. Poctivý švec Rumcajs se vlastně stal loupežníkem z donucení, když si na něj zasedl starosta Humpál. I když ve všech příbězích zůstal kladným hrdinou, nic neukradl a pomáhal vítězit dobru, přece jen jakoby si Čtvrtek nebyl úplně jist, zda udělal správně, když z hlavní dějové postavy se mu vyvinul loupežník. A tak v posledním dílu "Jak Rumcajse přivedly boty k poctivosti" svého hrdinu opět přivedl tam, kde začínal. Cítíme v tom jasný výchovný aspekt. S loupežníkem tohoto druhu se již sice děti nemohly nikdy ve svém reálném životě potkat, jedná se vlastně už o postavu bájnou, avšak přece jen by se mělo dětem ukázat, že je prospěšnější živit se poctivou prací.

Černobílý seriál byl vysílán každou neděli až do 11. 2. 1968 a již v jeho průběhu diváci dávali jasně najevo, jak se jim zalíbil. Pan R. Wagner z Prahy se nerozpakoval svěřit televizi se svým soukromím: "Pravidelně sleduji s mojí dvouletou dcerkou váš pořad pro nejmenší, zvláště nyní, kdy hrdinou Večerníčku je loupežník Rumcajs. Nejen že sledujeme Rumcajse v televizi, ale i si na něj hrajeme, a tak nám vznikla nová miniaturní společenská hra, které se zúčastní vždy celá rodina. Jak to potom doma vypadá, to si jistě dovedete živě představit." Ani věřit se nechce redaktorovu sdělení, které napsal do tehdejšího televizního časopisu, že měsíčně dostávají 3000 dopisů od dětí. Některé prý s adresou "Panu loupežníkovi Rumcajsovi". V tehdejším Československu byl termín tržní hospodářství zcela neznámý. Tento zřetelný hlas lidu ale nešlo přehlédnout a televize operativně objednala u Václava Čtvrtka druhou třináctidílnou várku Rumcajsových příhod. Nedalo se nic dělat. Spisovatel musel znovu usednout ke stolu a hned v prvním dílu "Jak se Rumcajs dal znovu na loupežničinu" svého hrdinu opět zvedl od ševcovského kopyta a vyhnal jej do lesa Řáholce za dalšími dobrodružstvími. Psaní mu šlo jako obvykle velmi rychle od ruky, nápadů měl nepočítaně, a tak již v dubnu tohoto roku byl s prací hotov.

Bylo to shodou okolností právě v době, kdy televizní animátoři konečně dokončili reliéfní filmy seriálu "O vodníku Česílkovi". Václav Čtvrtek tehdy poprvé ve svém životě zaznamenal zvýšený zájem sdělovacích prostředků o svou osobu. Zatímco seriál o Rumcajsovi byl uveden bez jakékoliv upoutávky na autora, před zařazením Česílka již časopis Československá televize uveřejnil reportáž z jeho natáčení a rozhovor s autorem, v němž odhalil pozadí vzniku svého díla. Na to si nyní Čtvrtek musel, ač zřejmě dosti nerad, zvyknout. Stal se totiž mediálně známou osobností a až do konce svého života se zájmu redaktorů novin a časopisů nezbavil. Večerníček se tedy nyní již vysílal v úterý, čtvrtek a neděli, přičemž ten nedělní termín byl pro televizi nejprestižnější, a proto do něj nasazovala ty nejpovedenější pořady. Stejně jako Rumcajsovi se i Česílkovi dostalo této pocty, a sice od 7. dubna do 30. června 1968. Nedá se říci, že by se Čtvrtkovi nepovedl, že by byl slabší předchozího. Přesto však zdaleka nezískal takovou popularitu jako Rumcajs. Aniž bychom chtěli snižovat výtvarné pojetí navržené Josefem Lamkou, zdá se, že jeho poloplastické postavy nepůsobily tak přesvědčivě jako ty kreslené Radka Pilaře. Svou váhu mohly mít i menší zkušenosti televizního animovaného studia ve srovnání se zavedenými profesionály z Krátkého filmu.

Nesmíme ovšem zapomínat ještě na jeden důležitý fakt. Cesta od Čtvrtkova rukopisu k filmovému provedení vedla přes několik mezistupňů. Nejdříve byl napsán scénář, pak scénář technické proveditelnosti a teprve potom se dostali ke slovu animátoři. Každý z těchto autorů vnesl do tématu nějaký svůj individuální názor, takže po jejich sečtení se výsledné zpracování mohlo od spisovatelovy předlohy dosti lišit. Od roku 1968 Václav Čtvrtek opustil svou původní zásadu, s níž do spolupráce s televizí vstupoval, a začal se podílet i na psaní scénářů. Scénáře byly tehdy honorovány o dost lépe než rukopisy. Je to dosti překvapivé zjištění; vždyť přece nejcennějším na celém procesu byl prvotní nápad, který do něj vložil autor. Scénář již tak tvůrčí práci nevyžadoval, byl spíše technického rázu. Čtvrtkovi se tedy v těchto letech podstatně zvýšily příjmy, stal se z něho na tehdejší poměry dosti movitý člověk. Stěží ho však můžeme podezírat, že by snad toto bylo důvodem, proč se do nich pustil. Povahově byl totiž velmi nenáročný. Spíše bude pravdou, že si právě tímto způsobem chtěl pojistit, aby jeho vliv na konečný výsledek byl co možno největší.

Čtvrtkovo finanční polepšení bylo ovšem zcela zasloužené. I televize na spolupráci s ním dosti vydělala. Večerníčky se staly jedním z mála jejích pořadů, o které byl čilý zájem i v zemích ležících na západ od nás.

Od uvedení Rumcajsových příhod zbývalo Václavu Čtvrtkovi ještě devět let života. Vyplnil je intenzívní prací na psaní dalších pohádkových příběhů, v jejichž vymýšlení neměl u nás konkurenci. Je až neuvěřitelné, co všechno dokázal stihnout, jaké množství originálních myšlenek se v jeho mysli urodilo. Uveďme si ve stručném výčtu alespoň názvy těchto pohádkových seriálů: O Vítkovi a Majdalénce (38 dílů v letech 1968-69), Pohádky z mechu a kapradí (13 dílů v roce 1968, druhá série v roce 1971), O Gulíkovi a Jepince (7 dílů v roce 1969), O loupežníku Rumcajsovi (druhá série v roce 1970), O vepříku a kůzleti (13 dílů v roce 1970), Damiánova dobrodružství (8 dílů v roce 1970), O loupežnickém synku Cipískovi (13 dílů v roce 1972), O Makové panence a motýlu Emanuelovi (13 dílů v letech 1972-73), Říkání o víle Amálce (13 dílů v roce 1975), Pohádkové příběhy kominíka Valenty (4 díly v roce 1976), Kuňky z žabí tůňky (13 dílů, scénář odevzdán v roce 1972, natočeno, ale nevysíláno). (obr. 6)

Po Čtvrtkově smrti televize ještě řadu let mohla těžit z jeho prací buď již odevzdaných, nebo nalezených v pozůstalosti. V některých případech se jednalo i o scénáře zpracované dodatečně dle jeho vydaných knížek. V tomto období se tedy ještě v televizi vysílalo: Příhody z našeho domu (13 dílů v roce 1977), Malá zlá kouzelnice (13 dílů v roce 1978), O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi (7 dílů v roce 1978 a dalších 6 v roce 1980), Pohádky z mechu a kapradí (třetí série v roce 1979), Panáček Bomiňa a panenka Palele (7 dílů v roce 1983), Vodník Čepeček (7 dílů v roce 1985), O Kubovi a Stázině (13 dílů v roce 1988), Kotě z Kocourkova (7 dílů v roce 1992), Cesty formana Šejtročka (7 dílů v roce 1994). Karel Čermák

(pokračovat na 4. díl)

Obr. 5: Detail televizního programu z neděle 5. listopadu 1967, jak jej otiskl časopis Československá televize. Kdo tehdy mohl tušit, že se právě chystá vysílání jednoho z nejúspěšnějších pořadů v celé její historii, jenž doslova obletí celý svět? Žádná upoutávka na něj předem neupozorňovala. Jméno autora ale je u něho uvedeno, což v jiných případech nebývalo obvyklé. Svědčí to o tom, že v televizi si od počátku Čtvrtkovy spolupráce považovali.

Obr. 6: Když koncem roku 1970 časopis Týdeník Československá televize zadal malým divákům hádanku, aby určili postavičky z osmi oblíbených seriálů, Václav Čtvrtek byl autorem poloviny z nich (Rumcajs s Mankou, Česílko, vepřík s kůzletem a Křemílek s Vochomůrkou).

Přehled všech dílů

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 1. díl (vyšlo 9. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 2. díl (vyšlo 13. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 3. díl (vyšlo 22. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 4. díl (vyšlo 3. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 5. díl (vyšlo 14. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 6. díl (vyšlo 26. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 7. díl (vyšlo 28. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 8. díl (vyšlo 31. 5. 2021)

Foto: archiv Karla Čermáka