První léta protektorátu patřila u Václava Čtvrtka k těm klidnějším. Měl zajištěné zaměstnání ve svém oboru a 11. prosince 1939 se mu narodil syn. Rodiče mu dali jméno Petr Maria Václav. V práci s ním byli spokojeni, a nic tedy nebránilo v jeho profesním postupu. Z účetního eléva povýšil 22. dubna 1940 na účetního adjunkta a od 1. května 1945 se mohl honosit již pěkně znějícím titulem účetní tajemník. Šlo tehdy ale pouze o formální povýšení, protože v této době na finančním ředitelství nepůsobil. Koncem války se totiž Čtvrtek nevyhnul totálnímu nasazení. Od 16. října 1944 pracoval v Českomoravských strojírnách v Libni, později až do konce války na letišti v Klecanech. Tato epizoda pro něj skončila 10. května 1945 a poté se nakrátko vrátil zpět do své kanceláře. Ale již 15. června jej obnovená republika povolala k vojenské činné službě, kde setrval skoro do konce roku. 14. prosince odcházel do civilu jako poručík pěchoty v záloze.

S pocitem nově nabyté svobody jako by se ve Václavu Čtvrtkovi uvolnily i tvůrčí schopnosti, které jej přivedly k psaní literatury pro mládež. Rozpomenul se na své dětství, a tak také on svému synovi začal vyprávět onu dlouhou pohádku na pokračování "o lefovi", jak se o tom později často zmiňoval. Toto vyprávění s názvem "Lev měl hlad" mu otiskovali v každém čísle po celý školní rok 1946-47 v časopisu Vlaštovička. Jedná se patrně o jeho první práci pro děti. V téže době začal spolupracovat s podobným dětským periodikem Brouček, kde mu přijali řadu samostatných pohádek i seriál, a od roku 1947 i s Mateřídouškou a Sedmihláskem. Rodina se mu od 2. února 1947 rozrostla o dceru Markétu.

Ale přes tyto mimopracovní aktivity se Václav Čtvrtek stále ještě necítil dostatečně vytížen a od 1. září 1947 začal docházet do Československého rozhlasu jako externí lektor oddělení pro školu a mládež. Měl tam na starosti i rozhlasovou část časopisu Škola a svět. Již za deset dní mu tam odvysílali jeho první pohádku "Příběh o botách loupežníkových", kde rozvinul svůj oblíbený motiv a situoval jej na Jičínsko. V zaměstnání mu tento vedlejší pracovní poměr tolerovali, ba dokonce mu i vycházeli vstříc, neboť s ním byli velmi spokojeni. Čtvrtkovi se tedy v této době dařilo dobře; vykonával práci, která mu přinášela uspokojení, a i finančně si výrazně polepšil.

Toto spokojené a klidné období netrvalo dlouho. I do jeho života zasáhly změny, vyvolané únorem 1948. Brzy bylo jasné, že dojde mimo jiné i k zásadní reorganizaci státní správy. Čtvrtek žil nějakou dobu v nejistotě, jak to bude s jeho hlavním zaměstnáním. Přesouval svou pozornost stále více k rozhlasu, kde se dobře uvedl a získal si přízeň. Svědčí o tom přímluva, kterou Československý rozhlas napsal 16. listopadu tohoto roku prezidiu Zemské finanční správy, aby v případě reorganizace byl Václav Čtvrtek ponechán na služebním místě v Praze, protože za tak kvalitního pracovníka by nesehnali adekvátní náhradu. Ale chystané změny byly nakonec ještě rozsáhlejší, než si v rozhlase mysleli. V následujícím roce se celá Zemská finanční správa ocitla v likvidaci. Čtvrtkovo rozhodnutí navázat spolupráci s rozhlasem se ukázalo být pro něj velmi šťastným nápadem. Nyní se přímo nabízelo řešení přejít z účtárny jedné zanikající státní instituce do druhé, jež nabízela jistotu a jemu blízkou a vyhovující práci. Bylo třeba dojednat jen některé náležitosti, zejména finanční, neboť tímto přestupem, jak vysvítá z jednoho Čtvrtkova dopisu, by si finančně pohoršil. Ale snad i toto dopadlo k jeho spokojenosti.

V Československém rozhlase nastoupil Václav Čtvrtek na plný úvazek od 1. října 1949. Někdy v této době musela poprvé vstoupit do jeho zorného pole politika, kterou se zjevně dosud nezabýval. V rozhlase, jakožto médiu se silným vlivem na nálady ve společnosti, se kádrová politika prováděla nepochybně opravdu důsledně. Lze předpokládat, že členství v KSČ bylo podmínkou Čtvrtkova přijetí. V evidenčním listu, který vyplnil krátce po nástupu, v kolonce o politické příslušnosti zapsal před rokem 1948 nulu, po tomto datu už členem vítězné strany byl. Zhruba v téže době vstoupil i do Svazu československo-sovětského přátelství a ROH. Pro porovnání si uveďme, že oba jeho rodiče byli před válkou členy Kramářovy národní demokracie. Přestože se Václav Čtvrtek mohl vykazovat svou stranickou legitimací až do konce svého života, nikdy se příliš politicky neprojevoval a exponentem režimu se nestal. Úspěchů dosáhl pouze díky svému talentu, pracovitosti a vytrvalosti. Prvoplánovou angažovanost sotva můžeme v jeho díle nalézt. Když bylo po roce 1948 zastaveno vydávání většiny dětských časopisů a z výše uvedených zůstala jen Mateřídouška, po celá temná 50. léta v ní nenajdeme ani jednu jeho pohádku. Její obsah totiž tvořily z poloviny překlady z ruštiny, případně jiných jazyků spřátelených lidově demokratických států. Čeští autoři se uplatňovali téměř výhradně pouze jásavými články o budovatelských úspěších a líčením jasných zítřků. K této náplni Václav Čtvrtek evidentně neměl co přidat.

Pracovní náplň v rozhlase v prvních letech byla v podstatě totožná s tím, co zařizoval jako externí lektor. Měl za úkol obstarávat nedělní pohádky, úterní podvečerní pohádky a sobotní čtené pohádky. Znamenalo to objednávat texty od autorů, upravovat je a zařazovat do programu, kontrolovat zkoušky a vysílání. Dohlížel i na pořady téhož druhu vysílané mimopražskými stanicemi a spolupracoval na jejich přípravě. Mimo to byl redaktorem oddělení Školského rozhlasu časopisu Pionýr - Škola a svět. V druhé polovině roku 1952 došlo v rozhlase k reorganizaci dle sovětského vzoru, kdy mimo jiné vznikla Hlavní redakce pro děti a mládež, do níž spadalo několik dílčích redakcí. Čtvrtek byl zařazen jako vedoucí redakce vědy a techniky pro mládež a současně zastupoval hlavního redaktora Hlavní redakce. V této pozici dramaturga koncem roku 1959, jak již bylo řečeno, rozhlas opustil. (obr. 13)

Václavu Čtvrtkovi se v této době po pracovní stránce dobře dařilo, jeho díla si nalézala své posluchače, čtenáře a nakonec i diváky, v osobním životě ale takové štěstí neměl. Svého šestnáctiletého syna Petra ztratil 17. února 1956 a manželku Marii hned vzápětí 19. června téhož roku. Se stejnou zákeřnou nemocí musel svést zápas v roce 1963 i on sám. Čtvrtek byl silným kuřákem, bez cigarety si zřejmě své psaní ani nedokázal představit. Denní spotřeba šesti krabiček značky Lípa hovoří za vše. Prsty měl od tabáku úplně hnědé. Lékaři mu diagnostikovali rakovinu plic a bylo nezbytné se podrobit operaci. Situace byla natolik vážná, že se dokonce uvažovalo narychlo mu udělit literární cenu za jeho knížku "Kosí strom", jež v této době vyšla, než bude pozdě. Pro tentokrát to ale dopadlo dobře. Václav Čtvrtek tuto krizi, též zásluhou své druhé manželky spisovatelky Vlasty Váňové, se kterou se seznámil v rozhlase a jež se o něho pečlivě starala, šťastně překonal. Z této nemoci se ovšem stalo rodinné prokletí, když i paní Vlasta jí podlehla 21. listopadu 1968. S touto smutnou sérií se dvojnásobný vdovec už jako čerstvý šedesátník pokusil skoncovat třetím sňatkem z rozumu s paní Jarmilou, kterou si přivedl na dobříšskou radnici 17. dubna 1971. Ale již jen pět let bylo dopřáno nyní již slavnému spisovateli, aby obohatil naši dětskou literaturu o další skvosty. Nezdolný nepřítel znovu zaútočil na Čtvrtkův organismus a napodruhé zvítězil. Karel Čermák

Obr. 13: Legitimace, kterou se zaměstnanec Československého rozhlasu Václav Cafourek prokazoval v 50. letech.

Přehled všech dílů

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 1. díl (vyšlo 9. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 2. díl (vyšlo 13. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 3. díl (vyšlo 22. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 4. díl (vyšlo 3. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 5. díl (vyšlo 14. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 6. díl (vyšlo 26. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 7. díl (vyšlo 28. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 8. díl (vyšlo 31. 5. 2021)

Foto: archiv Karla Čermáka