Podařilo by se možná nalézt ještě více podobných, i když méně intenzívních vlivů od jiných spisovatelů dětské literatury. Mohl jím být třeba Adolf Wenig, jenž v roce 1909 vydal knížku "Zvířátka a loupežníci", ilustrovanou jeho bratrem Josefem. V jeho případě se celá tlupa loupežníků dala na pokání, když byli zastrašeni kozlem, jehož hlavu pokládali za čertovu. V Čtvrtkově pohádce "Loupežnická od babičky Markyty" vystupují jen tři a o jejich převýchovu se postarala hospodyně Manka, před níž se za své loupežnické řemeslo styděli. Podoba obou pohádek je nejzřetelnější v samotném závěru, kdy oba autoři shodně vypočítávají, jak se loupežníci zařadili zpět do řádného života. Z těch Wenigových se stali biřic, kočí, baráčník, řezník, komorník a voják, ze Čtvrtkových čeledín, stárek a obchodník.

Oba bratři Čapkové, již prožili velmi inspirativní dětství ve svém rodném kraji na Náchodsku, měli od počátku jasno, kam děj svých pohádek, bylo-li to zapotřebí, lokalizovat. V této pozici se ovšem Václav Čtvrtek nenacházel. Velkoměsto, z něhož pocházel, pro umístění dějů pohádkových příběhů vhodné příliš nebylo. Musel tedy hledat jinde. Že u něj již od počátku jeho tvorby vítězily vzpomínky na pobyt u dědečka Fejfara, dokazují průkazně již tyto jeho první pokusy. Ale Jičín ještě tehdy neměl úplně vyhráno. Ve hře zůstávaly ještě další možné lokality. Z pěti loupežnických pohádek umístil na Jičínsko jen dvě. Další situoval do jižních Čech - do Písku a do okolí Netolic. A jednou svou oblíbenou dvojici pejska s kočičkou poslal na posvícení do Hudlic u Berouna. Zřejmě i tato místa znal ze svých dětských návštěv u příbuzných z druhé rodičovské větve. Vzpomínky na Jičín se ale přece jen později ukázaly být nejintenzívnějšími.

Václav Čtvrtek tedy nevstoupil do oboru literatury pro děti a mládež tak originálním způsobem jako bratři Čapkové. Bylo by však nanejvýš nespravedlivé, abychom v něm spatřovali jen jednoho z epigonů, který pouze rozmělňoval postupy vymyšlené jinými. Ke svému vlastnímu osobitému stylu se propracovával postupně vytrvalou a cíleně zaměřenou prací. Ale již v těchto počátcích prokázal některé nevšední schopnosti, jež ho odlišovaly od ostatních. Především to bylo umění vymýšlet velké množství dějových příběhů s vtipným rozuzlením. Již tato jeho první knížka obsahuje více pohádek než celá pohádková tvorba obou jeho vzorů dohromady. A nejen to. Již v tomto raném období na několika příkladech dokázal, že je schopen na jeden základní motiv vytvořit celou řadu pokračování ve stejné kvalitě a aniž by se opakoval. Nejedná se pouze o soubor pohádek o pejskovi a kočičce, ale i o jeho seriály tištěné v dětských časopisech v téže době. Ve Vlaštovičce mu otiskovali po celý rok příběhy s názvem "Lev měl hlad" a v Sedmihlásku "Čtení o vepříku a kůzleti".

Nás by ovšem nejvíce mělo zajímat dnes již zapadlé Čtvrtkovo vyprávění "O podivném cestování želvy Zuzky", které v celém ročníku 1947-48 otiskoval časopis Brouček. Z dvacetidílného seriálu se dobrá polovina odehrává v Jičíně a jeho okolí. Želva cestovatelka se sem vydala, aby sehnala léčivé mazání od jezevce, které slíbila přivézt nemocné lvici. Nejdříve přijela do Jičína, kde ji zdržely některé nepříjemné příhody, a pak se vydala do skal (zjevně Prachovských), kde žil lékárník jezevec. (obr. 12) Právě tady se někde ve Čtvrtkově mysli probouzel motiv, který o necelých dvacet let později vybrousil do drahokamu v podobě Rumcajse z lesa Řáholce.

PŘÍSPĚVEK K ŽIVOTOPISU VÁCLAVA ČTVRTKA Psát důkladný životopis Václava Čtvrtka by znamenalo opakovat do značné míry již na jiných místech vyřčené údaje, pro něž v tomto formátu není dostatečné místo. Soustřeďme se tedy pouze na některá méně známá či vůbec neznámá fakta a na upřesnění dat, jež se podařilo zjistit. Pokud zůstávají nějaká bílá nebo nevyjasněná místa v Čtvrtkově životě, je na ně poukázáno. Dosud málo využit byl např. osobní fond uložený v Českém rozhlasu a neprávem opomíjená Čtvrtkova knížka "Veselí mrtví", do níž uložil řadu informací ze zákulisí rodu, z něhož vyšel. Tato ve Čtvrtkově tvorbě ojedinělá práce přináší nový pohled do jeho osobního života. Nepoznáváme v ní oblíbeného vypravěče rozmanitých v jádru laskavých příběhů, jak se vyprofiloval v ostatních pracích. Překvapuje nemálo, co vedlo autora k této až intimní zpovědi, proč se rozhodl touto, byť i poněkud umělecky rozostřenou formou vyjít na světlo před čtenáře. Zdaleka to nebývá obvyklé, a to nejen mezi spisovateli. Aniž bychom měli v úmyslu vyslovovat ukvapené závěry, přece jenom můžeme konstatovat, že Václav Čtvrtek nebyl jednoduchou osobností. Tedy žádný dobrák od kosti "Strejda Čtvrtek", jak jej titulovali v rozhlasu a jak zněl i název televizního pořadu o něm, ale ten, kdo toho v životě hodně prožil, hodně tím byl poznamenán a teprve ve zralém věku cítil potřebu se se svými zážitky svěřit. Jedná se snad v tomto případě o jakousi duševní očistu.

Václav Čtvrtek si svůj pseudonym odvodil od data narození, jež připadlo na 4. 4. 1911. V tento den ale nebyl čtvrtek, nýbrž úterý. Inspirovaly jej tedy k tomuto výběru ty dvě čtyřky. Jeho rodiče měli svatbu v Jičíně téměř přesně o rok dříve. Jak došlo k seznámení dcery jičínského tesařského mistra Hany, narozené 21. 6. 1886, s finančním úředníkem pražského magistrátu Janem Cafourkem, narozeným 25. 11. 1882, není zcela jasné. Pokud tedy nepřevezmeme neověřený Čtvrtkův údaj, že šlo o známost z inzerátu. Po roce, přesněji dne 8. 6. 1912, přibyl do rodiny druhý syn Karel a již za války dne 7. 2. 1916 dcera Bedřiška. Z tohoto data by vyplývalo, že se měla narodit v Jičíně, není to však dosud matrikově ověřeno. O Čtvrtkových sourozencích je toho známo dosti málo. On sám se v rozhovorech jen okrajově zmiňoval o Karlovi, jenž byl povahově zjevně odlišný, a sestru nepřipomínal vůbec.

K pobytu neúplné rodiny v Jičíně v letech 1914-1918, jenž je dobře znám, zaznamenejme jenom několik poznámek. Vnímavý malý Václav prožíval toto období jako místo, kde na něj na každém kroku čekají nějaká překvapení, jež obohacovala jeho mysl. Nebyl ještě schopen pochopit složitost válečné doby ani nesoulad v rodině svých prarodičů. Teprve asi až v dospívání se dozvěděl zřejmě od své matky o záletech svého dědečka a duševní poruše babičky, což jistě ovlivnilo rodinnou atmosféru. Příjemné toto poznání asi pro něj moc nebylo, přesto však u něj převážily vzpomínky na jičínský pobyt jako na místo nezkalených dětských radostí. Několikrát ale byl přerušen. V roce 1915 se na otcovo pozvání vydala matka s oběma malými chlapci do Uher, kde právě dlel v kasárnách. Rozumné to moc nebylo, neboť místo bylo zamořené cholerou a rodina mohla hovořit o štěstí, že se ve zdraví vrátila zpět. Ale i s Prahou paní Cafourková udržovala kontakt, zřejmě si v ní stále drželi svůj byt a občas v něm pobývali. Někdy do května 1917 tam Čtvrtek situoval věrohodnou informaci, že se náhle a nečekaně z války otec natrvalo vrátil, když se náhodně zranil na noze. Je to překvapivé sdělení; dosud se mělo za to, že přišel domů až s koncem války. Jak to tedy s rodinou bylo, když Čtvrtek až do konce roku 1918 prokazatelně chodil do školy v Jičíně? A jak to vůbec vypadalo u Fejfarů, když dědeček Václav 10. 2. 1918 zemřel a babička krátce nato byla zbavena svéprávnosti? Toto závěrečné válečné období Čtvrtkova pobytu v Jičíně dosud není dostatečně objasněno.

Na svá následující chlapecká léta Václav Čtvrtek v oficiálních rozhovorech často vzpomínal jako na dobu, kdy jej otec, výborný vypravěč, bavil svými nekonečnými pohádkovými příběhy a matka k tomu sekundovala svým zpěvem. Vypadalo to na idylické rodinné prostředí, ale ve zmiňované knize o tom Čtvrtek hovoří jinak. Zejména otec byl zřejmě rozporuplnou osobností. Tento excelentní finanční úředník, jenž obdržel za svou bezchybnou práci řadu pochval, nedokázal svou rodinu dostatečně finančně zabezpečit. Všechny dcery dědečka Fejfara byly pro ženichy velmi dobrými partiemi, neboť každá z nich dostala slušné věno ve výši 10.000 zlatých. Tuto částku dokázal pan Cafourek za pouhé dva roky doslova projíst. Jeho manželka musela v nouzi psát do Jičína o finanční výpomoc. V hokynářství pak kupovala na dluh, tedy na knížku, což pro tuto středostavovskou rodinu muselo být silně degradující. Dle Čtvrtkových slov tam zanechali dluh v řádu desetitisíců.

Jako šestiletý tedy malý Václav začal navštěvovat cvičnou třídu učitelského ústavu v Jičíně, aby pak po přestěhování pokračoval v docházce obecné školy v Praze. Reformní reálné gymnázium absolvoval v letech 1922-1931. Osmileté studium mu tedy trvalo o rok déle, neboť si musel sextu kvůli nedostatečné z matematiky ještě jednou zopakovat. Po složení maturitní zkoušky dne 11. června 1931 se přihlásil na jednoroční abiturientský kurz při Československé obchodní akademii. Teprve poté se pokusil o studium na právnické fakultě. Brzy pocítil, že mu tento obor nevyhovuje, a tak školu po dvou semestrech v červnu 1933 opustil. V témže roce byl odveden, a protože neměl žádné zaměstnání, bylo pro něj východiskem hned si vojenskou prezenční službu odbýt. Stalo se tak v době od 17. července 1933 do 16. září 1934. Po návratu mu vyvstala starost se sehnáním místa. Nebylo to jistě snadné, hospodářská krize ještě plně neodezněla a podobných kandidátů na úřednické místo bylo hodně. Zprvu asi spíše z nouze vzal zavděk prací v Městské pražské knihovně. Jako expedient v ní působil od 11. ledna 1935 do 22. července 1936. Čtvrtek ale chtěl jít v otcových šlépějích, a proto si 10. dubna 1936 podal žádost o místo úředního aspiranta v kategorii účetních úředníků na Zemském finančním ředitelství. Tam ale nebylo snadné se dostat, a tak po odchodu z knihovny nastoupil na Ministerstvo financí jako referent, jenž měl na starosti agendu povolování dovozu léčiv do Československa. Toto místo získal s pomocí protekce svého strýce. V této devizové úřadovně strávil tři čtvrtě roku, přesněji od 23. července 1936 do 21. dubna 1937. Již následující den už ale cestoval do Chebu. Jeho žádost byla totiž opět s pomocí strýčka kladně vyřízena, avšak s místem v Praze sotva mohl počítat. Jako účetní elév byl poslán na venkov, aby tam na Okresním finančním ředitelství získal praktické zkušenosti. V pozdějších letech Čtvrtek o tomto pobytu tvrdil, že se tam nudil a to ho přivedlo k pokusu o vlastní literární tvorbu v podobě parodie na detektivní román. Realita byla nejspíše taková, že jako Čech se tu mezi samými Němci necítil dobře a možná ani bezpečně. Mimo bydliště a úřad asi ani neměl kam zajít. Této doby kromě psaní využil také k přípravě ke státnici z účetnictví, která byla pro jeho kariérní postup nezbytná. Dostavil se k ní 14. března 1938 a zkušební komise jej jednohlasně uznala způsobilým. Tento rok byl nejenom pro náš stát, ale i pro Václava Čtvrtka přelomovým. Kontakt z Prahou neztratil a měl k tomu pádný důvod. Žila tu totiž jeho vyvolená Marie Rybová, narozená 11. října 1910 na Kladně. S touto modistkou, majitelkou salonu dámských klobouků, se 7. června v kostele sv. Gotharda v Bubenči oženil. Ale nátlak nacistického Německa spěl rychle k vyvrcholení a Čtvrtek to měl brzy po svatbě pocítit. Již v předešlém roce absolvoval krátké vojenské cvičení (18. srpna - 5. září 1937), nyní to ale bylo na více než dva měsíce - od 22. srpna do 28. října 1938. Prožil tedy na vojně kritické období Mnichova. Na rozdíl od okleštěného státu mohl Čtvrtek hovořit o šťastném rozuzlení svého případu. K boji nedošlo, a když se oblékl opět do civilu, do Chebu se vrátit nemohl, neboť již ležel za hranicemi. Od 31. října nastoupil do účtárny Zemského finančního ředitelství. Žil opět v Praze a jeho rodina byla scelena. Karel Čermák

(pokračovat na 8. díl)

Obr. 12: V Jičíně měla želva Zuzka trápení. Chytil ji tam obchodník se zvířaty a zamýšlel ji prodat za 27 Kčs. Ten jeho krámek se nacházel, jak Čtvrtek výslovně uvedl, pod jičínskou věží. O dvacet let později do něj umístil ševce Rumcajse.

Přehled všech dílů

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 1. díl (vyšlo 9. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 2. díl (vyšlo 13. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 3. díl (vyšlo 22. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 4. díl (vyšlo 3. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 5. díl (vyšlo 14. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 6. díl (vyšlo 26. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 7. díl (vyšlo 28. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 8. díl (vyšlo 31. 5. 2021)

Foto: archiv Karla Čermáka