Jak asi takováto spolupráce v reálu vypadala? Nemůžeme se domnívat, že by snad televizní dramaturg sám určoval, jaké téma by měl spisovatel zpracovat. Nějakou formu konzultace, jaká byla tehdy běžná například v nakladatelstvích, ovšem předpokládat můžeme. V každém případě je však nepochybné, že autorova tvůrčí svoboda tím nebyla dotčena. Počátečním výsledkem spolupráce s televizí bylo pět pokračování maňáskového pořadu pro mateřské školy "O vepříkovi a kůzleti", jež se vysílala nepravidelně v průběhu dne od září do prosince 1964. Nejednalo se o práce napsané speciálně pro televizi, ale byly převzaty z časopisu Sedmihlásek, vycházejícího jen několik let po válce, a jejich rozšířená verze se později uplatnila i v rozhlase.

První pokus s původním seriálem již pro Večerníček nedopadl příliš slavně. Čtvrtek počátkem roku 1965 odevzdal minimálně devět pokračování "Příhod kocoura Damiána", z nichž se ovšem na obrazovce o rok později objevila pouze tři. Námět tohoto seriálu ještě vycházel z jeho tradičního pojetí psaní pohádek, jak byl po léta zvyklý. O příčinách nezdaru můžeme uvažovat pouze s jistou mírou spekulace. V každém případě praxe nikdy nebyla taková, že by po obdržení texty hned putovaly k dalšímu zpracování a do výroby. Jakkoli spolehlivý Čtvrtek vždy odevzdával kvalitní práce a také včas ve sjednaném termínu, záleželo na interním rozhodnutí zodpovědných pracovníků, jak s nimi bude naloženo. I Čtvrtkovi se nejednou stalo, že předané a řádně vyfakturované dílo leželo v televizi několik let, než na ně došla řada. Osmidílný seriál tentokrát s názvem "Damiánova dobrodružství" byl odvysílán až v roce 1970 a třeba lyricky půvabné pokračování pohádek "O Makové panence", na němž pracoval v průběhu roku 1966, diváci zhlédli až na přelomu let 1972-73. Vypadalo to tedy zřejmě spíše na zklamání, neboť si dal téměř roční pauzu. Ale již brzy měly přijít nové impulzy a nové vzepětí tvůrčích sil.

Václav Čtvrtek v této době trávil na dobříšském zámku valnou část roku. Snad pouze s výjimkou zimních měsíců, kdy byly s vytápěním rozlehlého objektu jisté potíže. Pobytu skutečně využíval k tvůrčímu psaní, jak to od něho bylo očekáváno, zbylo ale i dosti času na relaxaci formou procházek, při nichž si promýšlel témata svých pohádkových příběhů. Vzhledem ke své robustní a rozložité postavě nebyl příliš dobrým chodcem, pohyboval se spíše nemotorně, a tak se nevydával na dlouhé túry. Kromě zmiňovaného zámeckého parku ale bezprostřední okolí Dobříše prochozené měl. Jednou se vydal z města západním směrem a cesta ho již po několika stech metrech zavedla k malému, ale půvabnému rybníčku zvanému Bzdinka, jenž byl koldokola obklopen statnými duby. A tam, jak později s pohádkovou nadsázkou vypravoval, dostal ten nápad. Představil si v něm přebývajícího vodníka, a protože ve vodě u hráze uviděl i česlo, přiskočilo mu hned i jeho jméno - Česílko. Ústřední pohádková bytost prvního třináctidílného televizního seriálu byla na světě. (obr. 3, 4) Odtud byl již jen krok k dalším figurám, které Česílkovi pomáhaly anebo naopak znepříjemňovaly život. Jako první jej napadl kapr osmikiláč, se kterým se Česílko v této malé louži nemohl nějak srovnat. Čtvrtek mu nabídl, že ví o jednom velkém rybníku, kde by mu tato starost odpadla. Nemínil jím ovšem rozlehlý Huťský rybník na Sychrovském potoce pod dobříšským zámkem, kam by to měl Česílko nejblíže a který měl Čtvrtek takřka dennodenně na očích. Víme-li však, jak intenzívně prožíval svá dětská léta před půl stoletím, kdy byl ve věku dětí, pro něž nyní psal pohádky, nepřekvapí, že se mu vybavil obraz rybníka jičínského. Václav Čtvrtek se rozpomenul na počátky své spisovatelské dráhy, kdy některé příběhy situoval do města svého dětství, a nyní již ve zralém věku se obloukem do Jičína vrátil.

Tento svůj třináctidílný pohádkový seriál pro televizní Večerníček Václav Čtvrtek napsal někdy koncem roku 1965 a odevzdal dramaturgii pořadu nejpozději počátkem roku následujícího. Přesto se jako první na televizních obrazovkách neobjevil. V tomto případě nejpravděpodobnějším důvodem Česílkova zpoždění byly potíže s výrobou. Scénáře, na nichž se autorsky podíleli střídavě Anna Jurásková a Milan Nápravník, byly zdá se hotovy brzy a předány animovanému studiu. Televize tehdy měla velké potíže s pracovními prostory a programy se mnohdy natáčely v provizorních podmínkách na několika místech roztroušených po celé Praze. Stavba budovy na Kavčích horách vázla a dohotovena byla až v 70. letech. Například animované pohádky pro Večerníček se tehdy vyráběly v branické sokolovně. V nevelkém a spoře vybaveném studiu se tísnilo pouze pět zaměstnanců. Malá zkušenost s takovouto prací či naléhavost jiných zadání mohly být příčinou, že vodníku Česílkovi, sídlícímu v jičínském rybníku, nepatří prvenství, ale až druhé místo v galerii Čtvrtkových úspěšných televizních seriálů.

Předběhl jej totiž loupežník Rumcajs. Je zjevné, že televize přes poněkud váhavý rozjezd měla na dalším pokračování spolupráce s Václavem Čtvrtkem eminentní zájem. Svědčí o tom řada dalších smluv, které s ním uzavřela v roce 1966 i v letech následujících. Po dokončení Česílka se tedy pustil zkraje jara do zmiňované Makové panenky, ale z neznámého důvodu tuto práci na krátký čas přerušil a pustil se do psaní příhod loupežníka Rumcajse. Proč si tentokrát Václav Čtvrtek zvolil za hlavního hrdinu tuto postavu, není příliš těžké uhodnout. Loupežnické téma jej vlastně provázelo po celý život. V paměti mu jistě zůstalo leccos z vyprávění o loupežníku Babinském, která slýchával v Jičíně u dědečka Fejfara. Jako náruživému čtenáři mu v dětství nemohly uniknout pohádky Karla Čapka s loupežnickou tematikou, jež nemálo inspirovaly jeho první pokusy o vstup do dětské literatury v poválečných letech. Navíc nedávno v roce 1964 si jeho "Pohádku loupežnickou" mohl v rozhlase i poslechnout. Nepochybně viděl i slavný kreslený film Jiřího Trnky "Zvířátka a Petrovští" z roku 1946, volně zpracovaný na motiv knížky Adolfa Weniga, za nějž získal jeho autor hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.

Již první Čtvrtkova dětská knížka "Veselé pohádky" z roku 1947 obsahuje několik pohádek s touto tematikou a děj některých je zasazen na Jičínsko. Jednu z nich s názvem "O tom, jak loupežník byl skrze boty k poctivosti přiveden" uplatnil hned na počátku své spolupráce s rozhlasem dne 10. září toho roku, tentokrát s názvem "Příběh o botách loupežníkových". V poválečném časopise Brouček uveřejnil pohádku "Kartáč loupežník". Tento motiv si též oživil nedlouho před psaním pohádek o Rumcajsovi v knížce "Hodinky s lokomotivou", kde rovněž jeden příběh je věnován loupežnickému tématu. Nebylo tedy velkým překvapením, že loupežník se stal jednou z postav, se kterou se musel vodník Česílko potýkat ve svých příhodách. Když tedy Václav Čtvrtek uvažoval o ústředním hrdinovi dalšího požadovaného seriálu, jednoduše sáhl mezi postavy již vymyšlené a z epizodního loupežníka Rumcajse učinil figuru hlavní. Takovýto transfer používal celkem často a těžko se tomu můžeme divit. Vždyť počet jím vytvořených postav jde do stovek. A protože i Rumcajse jako jeho předchůdce Česílka zaváděly cesty často do města, kde měl s různými osobami co do činění, přejal z předchozího seriálu i jičínské reálie.

Takto přímočaře se Rumcajs ale přece jen nezrodil. I když se Václav Čtvrtek v této době začal intenzívně zabývat promýšlením seriálových pohádek, nevyhýbal se ani psaní jednotlivých samostatných příběhů na různé motivy. Můžeme v tom spatřovat jeho hledání a ověřování si možností, zda by se některé postavy ukázaly být dostatečně nosnými pro vypravování na pokračování. V pozdějších letech Čtvrtek opakovaně tvrdil, že poprvé se Rumcajs objevil v pohádce, kterou si u něho objednali z dětského časopisu Mateřídouška. Omylem ale zaměnil dvě své práce. Pohádka "Jak loupežník Rumcajs vysadil duhu zpátky na nebe" vyšla v Mateřídoušce až 1. října 1966, kdy už měl seriál pro televizi dávno napsaný a odevzdaný. Ale v dětské příloze časopisu Květy z 16. dubna 1966 najdeme dvě jiné jeho pohádky: "Dvě žáby" a "Punčochy s erbem". Zajímá nás zejména ta druhá. Je totiž jakýmsi přechodným typem nebo spojovacím článkem mezi Rumcajsem z Česílkových pohádek a seriálem "O loupežníku Rumcajsovi". Vystupuje v ní již Rumcajs, avšak ještě to není ta pravá "rumcajsí" pohádka, mimo jiné proto, že děj není zasazen na Jičínsko. I když se odehrává ve městě i v lese, Jičín nebo Řáholec bychom v ní hledali marně. Zdá se, že se jedná právě o onen případ, kdy Čtvrtek rozvažoval, zda by se kolem této postavy dalo rozvinout více příběhů.

Hledání nové postavy tedy netrvalo dlouho a Václav Čtvrtek se krátce po uveřejnění této první pohádky o Rumcajsovi pustil do psaní pro televizi. Šlo mu to velmi rychle, neboť celý třináctidílný soubor odevzdal ve třech částech v průběhu června a července toho roku. Za každý díl obdržel dle tehdy platných ceníků 800 Kčs. S pozdějším dvousetkorunovým doplatkem tedy za celé dílo inkasoval dle dnešních měřítek směšných 13.000 Kčs. Dramaturg Nápravník byl s ním tentokrát bezpochyby spokojen, neboť sám hned vzápětí dle předlohy napsal devět scénářů, o zbylé se postarala Anna Jurásková. Jistý problém byl ovšem s výrobou. Jejich malé studio nestačilo Večerníčky vyrábět, a tak se televize obrátila na Krátký film, jenž zastřešoval několik v Praze situovaných studií animovaného filmu. Většina z nich byla na vynikající úrovni, neboť naše animovaná tvorba tehdy patřila ke světové špičce. Práce byla zadána kolektivu vedenému režisérem Ladislavem Čapkem. Jak k ní přistoupil, je dostatečně známo. Byla zvolena forma filmu kresleného, sice velmi pracná, ale divácky obvykle nejvděčnější. Ke spolupráci byl přizván výtvarník Radek Pilař a doprovodný text namluvil Karel Höger. Ale i ostatní přistoupili k zadání s maximální zodpovědností, a tak vzniklo dílo, jež nastavilo laťku Večerníčku hodně vysoko. Jednalo se vskutku o mimořádně šťastné spolupůsobení několika osobností, z nichž každý své řemeslo dokonale ovládal. Na jejich výběr neměl Václav Čtvrtek žádný vliv, ba s největší pravděpodobností ani nikdy za animátory do studia nezašel. Je nanejvýš spravedlivé vyzdvihnout přínos tohoto anonymního a širší veřejnosti neznámého, ale velmi zdatného kolektivu. Bez jeho tvůrčí spoluúčasti mohla výsledná úroveň pořadu klesnout k průměru, jak se o tom mohl později sám Čtvrtek nejednou přesvědčit. Karel Čermák

(pokračovat na 3. díl)

Obr. 3: Přibližně takovýto pohled se naskytl Václavu Čtvrtkovi před více než půl stoletím, když stanul na hrázi rybníčku Bzdinka, vzdáleném asi půl kilometru od Dobříše. Díky blízké chalupářské kolonii je průběžně udržován a nachází se v relativně dobrém stavu.

Obr. 4: Dnes kolem Bzdinky vede naučná stezka a na turisty jdoucí od města zde čeká její první zastavení. Na informační tabuli pod statným dubem se dozvědí leccos ze zdejší flóry a fauny, o významu místa pro českou literaturu a kulturu vůbec však ani slovo.

Přehled všech dílů

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 1. díl (vyšlo 9. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 2. díl (vyšlo 13. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 3. díl (vyšlo 22. 4. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 4. díl (vyšlo 3. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 5. díl (vyšlo 14. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 6. díl (vyšlo 26. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 7. díl (vyšlo 28. 5. 2021)

Václav Čtvrtek a jeho loupežník Rumcajs, 8. díl (vyšlo 31. 5. 2021)

Foto: archiv Karla Čermáka